Z čeho vycházíme

Náš vztah k ideologiím

Dnes je naprostá většina programů hlavních politických subjektů založená na konkrétních ideologických postulátech a definuje se různě na škálách pravice – levice a liberální – konzervativní, i když se pak v realitě mocenských zájmů chová velmi “pružně”. Tato pozice nutně vede ke stranickosti, tedy k hájení zájmů konkrétní skupiny – na úkor ostatních. Je to jedna z příčin “krize vládnutí”, jak to popisuje mnoho autorů.

Naše pozice je jiná: díváme se na společnost jako na komplexní systém, jehož hlavním cílem by měla být stabilita. To znamená, že nechceme hájit ani nehájíme zájmy nějaké konkrétní skupiny, ale chceme zajistit podmínky, aby byly jednotlivé zájmové skupiny schopny se spolu dohodnout ke prospěchu celku. To platí jak směrem dovnitř (vnitřní politika) tak směrem ven (zahraniční politika).

Ideologie tedy vnímáme jako svého druhu nositele dogmatické víry, jejichž závěry mohou být v určitých oblastech pravdivé a dobře použitelné. Velké riziko ale spatřujeme v tom, že jejich nositelé většinou aplikují své teze plošně: jakoby si nasadili brýle jedné barvy a celý svět vnímali jen přes tento barevný filtr.

Vítáme jednotlivé ideje jako nositele inspirace, odmítáme jejich zbožštění a absolutizaci. Cílem diskuze musí být hledání “vyšší” pravdy, případně nalézání oblastí, kde ta která relativní pravda platí.

Ctíme moudrost našich velikánů

V prvé řadě je v základech našeho přemýšlení, našich vizí a našeho snažení přítomno dílo Jana Ámose Komenského, které vnímáme jako „nejzralejší plod“ období dvěstěleté svobody zemí Koruny české. Inspirativní je především jeho - dnes bychom řekli - celostní přístup, hloubka analýzy příčin stavu tehdejší společnosti i systematičnost a komplexnost „nápravy“. Byl nejen učitel národů, ale především významným filosofem počátku novověku.  Jeho dílo je i po 400 letech stále aktuální a větší zviditelnění je potřeba více než kdy jindy.

Stejně tak se inspirujeme životem a dílem Karla IV., který dokázal vybudovat stabilní, prosperující a respektovanou zemi, vytvořil pevné základy budoucí vzdělanosti a svou diplomatickou obratností zajistil nebývalá práva a svobody zemím Koruny české. Úctu si zaslouží především jeho jasná vize, pevnost a cílevědomost.

V neposlední řadě se můžeme poučit ze života a díla Mistra Jana Husa, který svojí pevnou a neoblomnou obhajobou pravdy vnesl do kolektivního vědomí českého národa touhu po pravdě a ochotu hledat pravdu bez dalších podmínek. Naším poučením pro dnešek může být, že jedinec proti mocenskému systému nezmůže nic a je potřeba se spojit a vytvořit dostatečnou protiváhu.  

Samozřejmě existuje mnoha dalších velikánů, od kterých se můžeme poučit…

Poznatky historiků a dalších vědních oborů

Studium historie dnes umožňuje lépe chápat, která pravidla a postupy udržovaly společnost stabilní a naopak které vedly ke kolapsům. Následující vybrané teze považujeme za velmi podnětné.

Klíčový poznatek: K úpadku dochází obvykle tak, že faktory, které původně působily jako prorůstové a dovedly určitou civilizaci na vrchol, se postupně vyčerpají a nakonec začnou působit negativně a společnost navedou na sestupnou dráhu směřující k úpadku.

a) Z knihy Umění vládnout od autorů: Ha. A. Mehler a Břetislav J. Mrkos

Ekonomické podmínky dlouhodobě udržitelného fungování společnosti

  1. nízké daně
  2. zdravé finance (vyrovnané rozpočty, nízká míra zadlužení, úspornost...)
  3. podpora domácí výroby  
  4. podpora obchodu (podpora přirozené a pestré nabídky a jejího “potkávání” s poptávkou)
  5. podpora všech skupin společnosti
  6. nulová podpora negativně vnímaného „sociálního státu“
  7. důsledně budovat komunikační obchodní možnosti
  8. potlačování monopolů
  9. prosazování obchodní etiky

Další nutné podmínky dlouhodobě udržitelného fungování společnosti

  1. prosazování spravedlnosti
  2. mír a zabránění válce všemi možnými cestami
  3. špičková administrativa
  4. svoboda – slova, písma, povolání, pohybu, bydlení
  5. podpora umění
  6. podpora vědy
  7. ochrana přírody
  8. podpora vzdělání
  9. vytváření faktorů práce

b)  Z knihy Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur od Miroslava Bárty a kol.

O úspěchu a neúspěchu civilizací rozhodovaly, rozhodují a budou rozhodovat zejména tyto parametry:

  1. přírodní prostředí, ve kterém se civilizace nebo kultura vyvíjí, jeho změny a úspěšnost adaptací civilizace na okolní prostředí;
  2. přístup k surovinám a vývoj poměru EROI (číslo, které nám udává, kolik získáme energie z energie investované, používá se například při těžbě ropy);
  3. ochrana strategických zdrojů (kromě jiného zdroje sladké vody a orná půda);
  4. legitimita vládnoucí elity, způsoby vládnutí a nabývání časově omezené legitimity;
  5. vysoký stupeň blahobytu;
  6. nová uspořádání státu a stanovení jeho nových priorit;
  7. způsob, jakým bude stát řídit rozhodovací procesy a rychlost reakce na závažné podněty;
  8. komplexita čili míra složitosti dané společnosti;
  9. schopnost předvídat možný budoucí vývoj.
  10. zvládnutí migrací, pohyby etnik a kulturně-náboženské a sociální transformace;
  11. duchovní vykořenění, úpadek náboženství a absence duchovních hodnot obecně mající devastační účinek na fungování společnosti,
  12. zkáza nebo resuscitace institutu rodiny.

c)  Z knihy Kolapsy složitých společností od Josepha A. Taintera

Ke kolapsům komplexních společností dochází z následujících vnitřních důvodů:

  1. vyčerpání a zánik zdrojů (z velké části neobnovitelných) nezbytných pro život (např. voda, orná půda, ropa);
  2. přechod na nový zdroj (např. z dřeva na uhlí, z uhlí na ropu);
  3. nedostatečná reakce na okolnosti;
  4. třídní konflikty, sociální rozpory, špatné řízení ze strany elity nebo její špatné chování;
  5. sociální dysfunkce (stát přestává plnit svoji funkci a starat se o své obyvatele);
  6. mystické faktory;
  7. ekonomické faktory (kolaps měny, státní bankrot...)
Přirozený řád / obecné zákony Universa

Existují universální principy, z nichž vyplývají všechny ostatní vědecké zákony fyziky, chemie, biologie i společenských věd. Jsou to zákony zastřešující dosavadní poznání vědecké, filosofické i řady věrouk (Zdroj: www.pansofia.cz). Jde o následující principy:

UNIVERSUM jako energetický systém resp. všechny jeho energetické podsystémy se řídí jedněmi univerzálními zákony, které pro ně definují „osudové prostředí“. To znamená, že porušování těchto zákonů není (dlouhodobě) tolerováno a nadsystémy vždy zajistí naplnění těchto zákonů. Pro každý energetický systém je optimální vždy a za každých okolností umožnit a podpořit všechny energetické toky (vnitřní i vnější komunikaci):

  1. energie se pohybuje v dualitě, kdy energetický systém se snaží udržovat dynamickou rovnováhu mezi svými energeticky rovnocennými stavy - polaritami), např. jde o střídání aktivity akce a reakce, vstup a výstup, nabídka a poptávka, jin a jang, příčina-následek (zákon duality)
  2. energie se přelévá z místa přebytku do místa nedostatku, energie nevzniká, ani nezaniká, pouze se přelévá (zákon zachování energie)
  3. optimální způsob komunikace, výměny energie je cesta spolupráce a shody (zákon zlaté střední cesty)
  4. růst uspořádanosti podsystémů, vlastností systému probíhá ve spirálovém pohybu, při dokončení jedné „otočky“ nastává zánik a znovuzrození energetického systému - kvalitativní skok na vyšší úroveň (zákon koncentrace a dekoncentrace)
  5. energie systému a jeho uspořádanost se postupně kumuluje, v procesu růstu není možné žádnou otočku na spirále přeskočit nebo nedokončit, v takovém případě dochází zákonitě k návratu zpět (zákon kumulace)
  6. energetický systém je silnější než jeho podsystém, energetický systém vytváří prostředí, podmínky růstu pro své podsystémy a nese za ně odpovědnost (zákon vyšší síly nadsystému)
  7. s rostoucím poznáním, vlastnostmi systému se zrychluje výměna energie (komunikace), vzájemně se ovlivňuje kvantita a kvalita, systémem využívaný prostor a čas a tím roste i rychlost harmonizace (zákon lásky)

Podle těchto těchto principů je možné posuzovat konkrétní záměry, rozhodnutí a řešení, zda povedou spíše k harmonii a pozitivnímu posunu ve společnosti nebo naopak k destrukci. Jsou jakousi “kvalitativní matematikou” Univerza.  

Chápeme, že výše uvedené zákony jsou velmi abstraktní a obtížně uchopitelné. Z těchto principů ale vyplývá pro jednotlivce 12 + 1 konkrétních, srozumitelných a použitelných “hodnot lidství”, chcete-li pravidel chování:

  1. Ctím život ve všech jeho formách.
  2. Jednám čestně a jsem pravdivá/ý k sobě i k druhým.
  3. Žiji rovnocennost  – nad nikoho se nepovyšuji, před nikým se neponižuji.
  4. Cokoliv konám, konám ku prospěchu vyššího celku, jehož jsem i já součástí.
  5. Jsem plně zodpovědná/ý za svůj život a spolu-zodpovědná/ý za stav společnosti.
  6. Rozvíjím ušlechtilé lidství, soucítění, moudrost a krásu v sobě i okolo sebe.
  7. Spolupracuji dle principů lidství s jednotlivci i společenstvími a pomáhám potřebným podle svých možností.
  8. Tvořím a zachovávám mír a pochopení ve vztazích osobních i společenských, a to i při nesouhlasných názorech.
  9. Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka. Stejně jako jeho ve vztahu ke mně.
  10. Pečuji o své tělo jako o domov pro svoji Duši a jsem si plně vědom/a zodpovědnosti za své zdraví.
  11. Žiji v harmonii s přírodou a spolupracuji s ní. Cokoliv z ní získávám, vracím zpět ve stavu pro přírodu použitelném.
  12. Rozvíjím své poznávání podstaty života, jeho zákonů a principů a svoji schopnost žít podle nich.

Vím, že Život je spravedlivý – co do něj vložím, to se mi postupně odrazí zpět.