Stávající situace je pro nás všechny velkou zkouškou, přináší značné nejistoty a ke slovu se dostává strach. Mnozí se bojí o zdraví, jiní o svou finanční existenci a jiné nejvíce děsí ztráta svobody. Pravdou je, že nikdo z nás nedovede s jistotou odhadnout další vývoj a snadné řešení neexistuje, ale jako každá krize, i tato přináší velké příležitosti k posunu.

Pokud chceme, aby náš národ v této krizi zafungoval jako schopný a odolný organismus, měli bychom být co nejjednotnější a zmírnit sváry, které štěpí naši společnost. To naši zemi oslabuje a možná nastal čas, abychom si sáhli do svědomí, vzpamatovali se a pokusili se usmířit. Je ve svrchovaném zájmu nás všech, abychom náš národ začali vnímat jako celek, který potřebuje všechny své části a má si také náležitě cenit jejich přínosů. Teprve pak budeme silní a může v nás zavládnout klid, tolik potřebný pro to, abychom zdárně prošli touto nelehkou situací a vyrovnali se se všemi riziky a úskalími.

Domnívám se, že nejprve je potřeba si náš neduh pojmenovat. Zjednodušeně řečeno se naše společnost již několik posledních let dělí na dvě vzájemně se napadající skupiny. Přitom mají obě část pravdy a obě drží část klíče k řešení. A zároveň obě jednají zaslepeně.

Jedna skupina vnímá nebezpečí velké koncentrace moci v rukou premiéra a ne bez opodstatnění varuje před jejím zneužíváním, ztrátou demokracie. Právě toto je jeden z důvodů, proč se velká část této skupiny o to více upíná k západu a k Evropské unii, od které si slibuje ochranu před špatnými poměry u nás a záruku demokracie. Když představitelé evropských institucí poměry u nás kritizují, považují to lidé z první skupiny za potvrzení správnosti své názorové orientace a nad jinými věcmi přivírají oči. Druhý blok – a opět připomínám, že zjednodušuji – si uvědomuje, opět ne bez opodstatnění, zejména nebezpečí ze strany Evropské unie. Tito lidé se obávají nesmyslných opatření, cenzury, nenápadného utahování šroubů a nemožnosti ovlivnit rozhodování v ní tak, aby vznikaly podmínky, ve kterých bude naší zemi dobře.

Obě skupiny jsou již bohužel natolik fixovány na ten který zdroj svých obav, že přestávají rozlišovat jednotlivá opatření podle věcného obsahu, smyslu a dopadu a mají nevědomou, ale o to silnější tendenci posuzovat je automaticky pouze podle toho, z které strany přichází – Babiš – Zeman/ západ – EU. Toto nám jako celku velmi škodí. Chováme se jako skupina zajíců, kteří se do krve perou o to, zda je ochrání spíše liška nebo vlk. Vlk by nás možná ochránil před liškou a liška před vlkem, otázka je, co za to budou chtít?

Buďme obezřetní. Nesedejme na lep tomu, kdo nám maže med kolem pusy a zatím tajně vykrádá naše kapsy. Ani tomu, kdo nám posílá miliony jen tak, „z dobré vůle“ a ze stejných pohnutek chce mazat zprávy, které by nám v naší nevědomosti mohly uškodit. Posuzujme bedlivě, střízlivě a bez emocí možné důsledky každého opatření, které za daných okolností přichází, bez ohledu na to, kdo ho navrhuje. Pasti se nám pokouší klást obě strany. Nenechme si namluvit, že jsme příliš slabí či hloupí, abychom se jim nedokázali vyhnout a že jsou cenou, kterou je nutno zaplatit ochránci naší volby. Věřme sami sobě. Krize ukázala, jak krásný, soudržný a vynalézavý národ dokážeme být, kolik krásných a schopných lidí mezi námi je. Pokud dokážeme prohlédnout a uvidíme to, na co nás upozorňuje druhá část našich spoluobčanů, pokud jim dokážeme odpustit to, co nás na nich – na povrchu – tolik zlobí a soustředíme se na podstatu, na to, co nás spojuje, tedy touhu po svobodě a
životě v radosti a spolupráci, uvědomíme si, jaký potenciál v našem národě dříme. Pak teprve snad
začneme fungovat jako zdravý organismus, pro dobro našeho národa i těch sousedních.