Senátoři Alena Dernerová (za SD-SN) a Vladimír Plaček (ČSSD) navrhli zrušit v novele uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání. Zákon podle senátorů „přiznal čínskému léčitelství statut medicínského oboru, čímž zvýhodňuje čínské léčitelství oproti jiným léčitelským metodám“. Proti přitom byli děkani lékařských fakult, Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně, Česká lékařská komora i senátní zdravotnický výbor.

Máme za sebou druhé přímé prezidentské volby, jejichž důsledkem je zase vyšší polarizace společnosti. Posouváme se od respektu přes neúctu k nenávisti. Co bude dál?

Za poslední rok jsem viděl několik pořadů, kde moderátor tlačil dotyčného do nějakého vyjádření, aby mu bylo odpovězeno dle představ moderátora. Domnívám se, že moderátor by měl z hosta dostat co nejvíce informací, aby si divák, posluchač mohl o hostu udělat představu, o jeho smýšlení, názorech, chování atd. Moderátor by měl být nezaujatý. Nemělo by jít o prosazování názorů moderátora.

Jednou z věcí, která štěpí nejen českou společnost, jsou ideje kulturního marxismu (definice je dále v textu), jejich medializace a prosazování v myšlení, umělecké tvorbě, politice a legislativě. V čem tkví jádro sporu?

Začněme citací od Jana Amose Komenského z Labyrintu světa a ráje srdce: „Viděl jsem před sebou tento svět jako nějaký převeliký hodinný nástroj složený z rozličných viditelných i neviditelných materií a však skleněný, průhledný a křehký všechen a ne na tisíce, nýbrž tisíce tisíců větších a menších sloupků, háků i zoubků a vroubků všude.

… ale také neznalostí, nepochopením, ideologickou zaslepeností, strachem, ignorováním faktů i agresivními (geo)politickými cíli. Je to vysoce třaskavá směs.

Svoboda slova je poslední obrannou linií demokracie. Obzvláště v situaci, kdy už není koho volit a kdy je těžké domoci se spravedlnosti.