Vlastně jde o jednu velkou manipulaci veřejného mínění. Pokud by chtěl někdo - ať již z jakéhokoliv důvodu - rozpoutat válku, musí být dostatečně silný vojensky i ekonomicky a v naší demokratické společnosti si musí na svou stranu získat veřejné mínění. Jak toho docílit? Je třeba vytvořit představu nepřítele a pocit, že je společnost jednorázově či ustavičně napadána.

Neméně důležité je navodit dojem, že nepřítel je jak vojensky, tak ekonomicky slabší, a proto přílišné obavy z konfliktu nejsou na místě. Nepřítel musí navíc zaútočit na něco, co je nám cenné. Třeba naši svobodu a demokracii.

V tomto světle je zřejmé, že jsme poslední roky sdělovacími prostředky na válku neustále připravováni. Protivníkem je Rusko. Není náhodou, že se v mainstreamových médiích každou chvíli píše o tom, jak ovlivňovalo volby, podporuje nedemokratický systém, ruší signál GPS natolik, že to vede ke kolizi lodě s útesem, tráví své agenty, zkrátka řečeno, útočí na nás na všech frontách nejrůznějšími prostředky. Otevřeně se mluví o válce, naštěstí zatím pouze té informační či hybridní.

Uvažme, kolikrát naši spojenci vedli válečný konflikt s cílem svrhnout diktátora a nastolit na cizím území systém, který odpovídá našim představám o demokracii. Zasaďme si do tohoto kontextu to, jak se ve veřejném mínění soustavně buduje obraz Ruska jako agresora, který svou činností napadá naše demokratické volby, útočí na naše hodnoty a snaží se rozdělit společnost. Ohrožuje naši demokracii a svobodu, tedy něco, co je nám natolik cenné, že kvůli tomu bojujeme na cizích územích a byli bychom za to schopni prolévat krev.

V důsledku této rétoriky je dnes Rusko vnímáno jako natolik nebezpečný agresor, že by dříve nebo později mohl přijít okamžik, kdy postačí zinscenovat provokaci nebo sabotáž za okolností, které poukáží na Rusko jako jednoznačného původce a sdělovací prostředky spolu s politiky začnou volat po odvetě. Tentokráte však již nepůjde pouze o slovní osočování či ekonomické sankce, ale o regulérní válečný zásah. A občané, dostatečně zmasírovaní protiruskou propagandou, sami vystoupají na barikády a budou požadovat spravedlnost. Ne všichni, ale v každém případě ti, co už zapomněli na první i druhou světovou válku, ti, co si neuvědomují, že nejde jen o hru. A přesně k tomu dnes naše politické špičky a média směřují.

Ano, Rusko vede informační válku a je v tom bezesporu velice dobré. Na druhou stranu, pokud by mainstreamová média informovala objektivně a evropské politice by šlo jen máloco vytknout, ruská propaganda by neměla příliš velkou šanci na úspěch. Pokud tu zároveň probíhá protiruská propaganda, která z veškerých neúspěchů EU viní Rusko, není situace líčena pravdivě a tím pádem z evropských problémů nelze vybřednout. Zároveň se tímto způsobem nabízí rozsáhlé pole působnosti propagandě proruské. Nechci zde nikterak hájit Rusko, ale představa toho, k čemu se cíleně schyluje, se mi vůbec nelíbí. Nechci válku. Přeji si žít v Míru a vzájemné spolupráci.

Podívejme se nyní na krásnou ukázku výše popsané protiruské propagandy:

Na info.cz byl 23.10.2018 uveřejněn rozhovor s Františkem Vrábelem, datovým analytikem ze společnosti Semantic Vision. Kdysi jsem se zamýšlel nad tím, jak to asi vypadalo za komunismu, kdy v médiích byly dělány čistě manipulativní rozhovory. Tento rozhovor mi to ukázal. Na manipulaci je zákeřné, že se použijí data, která jsou pravdivá i ověřitelná, a ta se pak dají do souvislostí tak, aby jasně nebo v náznacích vyzněla určitým směrem a formovala světonázor čtenáře kýženým způsobem.

Rozhovorem s výše zmíněným expertem, jehož kvalifikace a spolupráce s NATO je pro posluchače zárukou pravdivosti a objektivity, se nese základní myšlenka: „Jsme ve válce s Ruskem, které útočí na náš demokratický systém.” Zároveň v nás nezapomíná vzbudit falešný pocit síly zmínkou o tom, že je Rusko slabší jak ekonomicky, tak vojensky. Co ale znamená vojensky slabší pozice v okamžiku, kdy slabší protivník vlastní jaderné zbraně, jejichž použití by pro celý svět představovalo katastrofu? O něco dále se dozvídáme, že ruské propagandě věří jen málo vzdělaní lidé bez kritického myšlení. Tato věta cílí na pocit vlastní důležitosti čtenáře - ten, kdo by snad o vyřčeném pochyboval, se šmahem ocitá v kategorii nevzdělaných a kritického myšlení neschopných.  

Za součást ruské propagandy je označován také Miloš Zeman, který prezidentské volby vyhrál prý jen díky tomu, že měl ve sdělovacích prostředcích větší prostor než jeho soupeř a opět je nám sugerováno, že volby byly zmanipulované Ruskem, čímž došlo k útoku na naši demokracii.

Když si tento rozhovor poslechne někdo, kdo automaticky přijme slova výše uvedené autority  za pravdivá, přijme také jako fakt, že jsme ve válce s Ruskem a že jde o naši demokracii. S Ruskem, kterého se navíc kvůli jeho oslabené moci není třeba bát. Pokud situace eskaluje, nebude se pak takový čtenář zdráhat a konflikt podpoří.

Další podobnou ukázkou je prohlášení a citace výroku ředitele BIS Michala Koudelky. Na mezinárodní konferenci, která proběhla ve sněmovně, mimo jiné prohlásil:  "Cílem ruských tajných služeb je zničit EU a NATO.” … “Pokud chtějí zničit tyto dvě instituce, chtějí zničit i Česko, jež je jejich součástí.”…. “Zásadním problémem jsou špioni ze zpravodajských služeb SVR a GRU, jsou velmi aktivní a agresivní." 

To, o čem hovoří, má s největší pravděpodobností pravdivé jádro, ovšem způsob prezentace je velice manipulativní. Opět je zde jako výhradní nepřítel EU a Severoatlantické aliance, který se nás neustále pokouší zničit, prezentováno Rusko. A opět to vede k přesvědčení, že útočí na naši svobodu a demokracii. K seznamu agresivních tajných služeb navíc přidává i Čínu. Plukovník je vzdělaný a dostatečně školený člověk, jistě si velice dobře uvědomuje, jak jeho výroky ovlivňují veřejné mínění a k čemu to povede.

Když si výše uvedené propojíme s přesuny jednotek spojenců do Estonska i dalších zemí v ruském sousedství a s tím, co se v současné době děje mezi Ukrajinou a Ruskem v Azovském moři, kdy ukrajinský velvyslanec již v podstatě žádá o podporu Evropské unie a NATO proti Rusku, ukáže se nám válečný záměr a s ním související manévry v jasných barvách.

Bohužel si ti moudří, údajně kriticky přemýšlející občané, asi dostatečně neuvědomují, že pokud budou podporovat podobně schematické myšlení a manipulaci a budou ji slepě následovat, je vyvolání konfliktu skutečně pravděpodobné. Dle slov expertů koneckonců není čeho se obávat a Rusko je vojensky i ekonomicky pouze slabým protivníkem. Pokud se však situace vyhrotí, bude následně úplně jedno, kdo incident vyprovokoval či zinscenoval. A rozroste-li se konflikt i na naše území, přinese to spoustu bolesti všem našim spoluobčanům.

Jediná cesta, jak se nenechat manipulovat, je přemýšlet v souvislostech. To, že je někdo autoritou, ještě neznamená, že jeho názory nejsou ovlivněny jeho představou o ideálním světě, stejně tak jako je tomu u  každého z nás. A pokud se nám někdo snaží říci, že svět je černobílý a ještě je to zaměstnanec nebo spolupracovník tajných nebo armádních a bezpečnostních složek, nejspíš není něco v pořádku.

Sbírejme informace z více zdrojů, nejen z těch, které jsou nám prezentovány jako ty jediné nestranné.  Důležité je také přemýšlet, kdo z toho bude mít prospěch. V tomto případě, pokud se někomu podaří vnutit nám představu, že je potřeba jít do ozbrojeného střetu, bude to  opravdu přínosem pro občany? Nebo to bude přínos spíše pro armádní složky, které dostanou větší částky do svého rozpočtu, zvýší se tržby vojenskému průmyslu a díky strachu budou lidé ochotni dát bezpečnostním a tajným službám mnohem větší pravomoce? Tj. vzdají se opět části svých svobod?

Řešením není válka, ne výkřiky, že je potřeba vypovídat diplomaty a přestat komunikovat. Řešením není omezování svobody slova, manipulace a vyhrocení situace. Řešení by mělo probíhat diplomatickou cestou při dostatečném informování občanů. Dávat občanům informace, které mají hlavu a patu a nejen se odvolávat na kritickém myšlení -  a pokud někdo nesouhlasí a vnímá, že něco nehraje, hned ho označit za proruského.

Myslet si, že někoho převálcujeme, je v době jaderných zbraní naprosto zcestné.