Ve čtvrtek Evropský parlament schválil usnesení vyzývající Evropskou komisi k přijetí kroků ve věci možného střetu zájmů českého premiéra Andreje Babiše. Klíčový bod rezoluce vyzývá Komisi, „aby se touto otázkou neprodleně zabývala na základě stanoviska své právní služby” a přijala nezbytné kroky „včetně pozastavení veškerého unijního financování určeného koncernu Agrofert, dokud nebude střet zájmů plně vyšetřen a vyřešen. Pokud nebude situace vyjasněná, nemáme důvod prostředky vyplácet. Chceme věc komplexně vyšetřit, abychom vyloučili střet zájmů,” uvedl na středečním jednání eurokomisař pro rozpočet Günther Oettinger.

Nabízím čistě jen jeden z možných úhlů pohledu na celou věc.

Je chvályhodné, že se EP začal zajímat o možnost střetu zájmů, což se v tomto případě jednoznačně nabízí. Asi by bylo naivní myslet si, že když někdo převede svůj majetek - na naše poměry značně velký - do svěřenského fondu, nebude mít zájem na tom, aby tento majetek nadále rostl. Přestane se o věci zajímat a nebude nikdy v rámci svých možností nápomocný k tomu, aby z toho měl profit.
Možná je to jen shoda okolností, že se toto děje v době bezprostředně po odmítnutí připojení se ke globálnímu migračnímu paktu Českou republikou, tzv. Marakéšské deklaraci. Do té doby, více jak pět let, nikomu v EU nevadilo, že skupina firem vlastněná ministrem financí a současným premiérem je jedním z největších, možná snad i největší, příjemce dotací. A teď, ve chvíli, kdy se Česká republika rozhodne se nepřipojit, začne hlasování, odsuzování a prošetřování podezření na střet zájmů a pozastavení vyplácení dotací.

Pokud bychom se na celou záležitost podívali z tohoto úhlu pohledu a připustili bychom, že se nemusí jednat o náhodu, co by to pak znamenalo?

Pak by se nám ukázalo, že EP nevadilo, co Andrej Babiš dělá a jak nakládá s dotacemi, pokud je ve shodě s politikou EP. Ukázalo by se, že nejde tak úplně o otázku morálky, jako spíše o zájem politický. Takový obchod EP a Andreje Babiše. Něco ve stylu: „Čerpej dotace, ale zajisti, že budou důležité dokumenty vaší zemí podepsány, ratifikovány. Ty zajistíš, že nebudete zlobit, my budeme tolerantní k tvým obchodním aktivitám.“

A proč se tato vláda rozhodla nepřistoupit? AB má velice dobrý marketingový tým. Ten je schopen velice dobře odhadnout nálady ve společnosti a také to, co je pro společnost důležité, jaká témata by mohla opravdu uškodit a na jakých nezáleží, kde se dají získat snadné body bez rizika. Babiš během své politické kariéry stihl proti sobě popudit silné a vlivné domácí hráče, kteří, pokud by se jejich političtí koně dostali k moci, by si s Babišem chtěli vyřídit účty. Takže bezpodmínečně potřebuje co nejdéle se udržet u moci a to nejde bez vysoké míry podpory voličů. Z tohoto důvodu nemůže udělat nic, co by přimělo vysoké procento voličů přiklonit se na stranu opozice ve snaze sundat ho z politického výsluní, odpojit ho od moci.

Má tedy na výběr, přijít v nejhorším případě o část tzv. nenárokových dotací z EU, ale zůstat u moci a mít možnost se bránit opozici s podporou obyvatel a o tyto dotace se případně soudit, nebo mít dotace, ale přijít o podporu obyvatel, což by mohlo znamenat v konečném důsledku až předčasné volby, moc pro jeho protihráče a s tím spojené velké ztráty. Včetně rizika odsouzení a vězení.

Co by to znamenalo pro nás, obyčejné smrtelníky? Babiš je vydíratelný a EU a jeho instituce toho umí využít. A možná je to zatím jen varování, že pokud v lednu ČR nebude ratifikovat tzv. Istanbulskou úmluvu, kolem které se v posledních měsících víří prach, Agrofert nedostane dotace a vyšetřování bude pokračovat. Máme naději, průzkumy ukazují, že většina obyvatel je proti ratifikaci. Věřme, že si marketingový tým  vyhodnotí, co by pro Babiše znamenalo ratifikaci podpořit.

Na druhou stranu, mít za premiéra člověka, který je vydíratelný, je velký problém. Dalo by se říci, že zastupuje zájmy občanů, jen pokud je ve strachu, že by přišel o jejich podporu, což by pro něj znamenalo konec a velké problémy. S trochou nadsázky: pákou občanů na Babiše je Marek Prchal.