Není snadné ve vzpomínkách vypátrat, ve kterém bodě se to zlomilo a my zabředli do současné šlamastyky. Vše se zdálo běžet docela dobře, až jsme byli náhle nucení si přiznat, že OK není skoro nic. Že se před našimi zraky veřejné věci zpotvořily do podoby, ze které těžko říci, zda někdy půjdou dát do pořádku. Začínáme se ztrácet i v tom, co ono "být v pořádku" pro věci veřejné vlastně znamená. A co se mezitím naopak stalo tichou normou: nežádanou a přesto trpěnou.

Pravděpodobně jste na tom tak, že někoho či něco ve veřejném světě podporujete. Například Trumpa, Putina, Brexit, Drahoše, Zemana nebo celé strany jako AfD, Žluté vesty, Piráty, Zelené. Dosaďte si libovolného favorita. Podporujete, doufáte a najednou střih a je to zase celé jinak, přesněji řečeno v kopru. Člověk se úplně ztrácí v tom, zda lze vůbec někomu něco věřit a co je vlastně žádoucí. Včera možná ještě bylo, a dnes již nemusí. Nakonec to může vypadat, jako kdyby celá vnější skutečnost byla určitým způsobem kompromitována.

 

Dobře už bylo nebo ještě bude?

Připomíná to Komenského Labyrint svět a ráj srdce. Učedník jde světem a stále doufá, že se setká s něčím pravdivým či následováníhodným. Ve finále shledává, že žádné takové setkání nenastalo a nenastane, a tak se obrací do svého nitra, ke své vnitřní pravdě. Což je situace mnohých z nás. A přesto se nám nechce na péči o veřejný prostor zcela rezignovat. Naše Hnutí si přeje, abychom se mohli vrátit do té Evropy, kterou známe ještě z nedávné doby. Byla zde, krásná a příjemná, ať už na Západě v letech sedmdesátých a osmdesátých anebo v době, kdy se podařilo stabilizovat přechod Východní Evropy na tržní hospodářství. Jedna má část si to také přeje, druhá se však touží popasovat s výzvou, která stojí před námi.

Minulost nejspíš nevrátíme, možná se však vrátí sama od sebe - protože dobré věci někdy přicházejí. A bude k tomu úplně stačit to, že si ji přivoláme. Pokud si naše společnost podvědomě nepřivolá negaci. Téměř jisté je, že ten, kdo se těší na multikulturní společnost, se jí nejspíš také dočká. Stejně jako se jí dočkají ti, kteří nás před ní chtějí ochránit či s ní bojovat. V obou případech se totiž jedná o pozornost upřenou stejným směrem.

Dvojí metr jako norma

Oceňuji sílu našeho záměru. A námi myslím tu část obyvatelstva, která si uvědomuje onen očividný kulturní propad a úpadek politiky. S naším záměrem, dopřát Evropě prosperitu a mír, nejsme sami. Zároveň jsme však svědky šílených novinek: jak se v Cáchách upeče smlouva dalekosáhlého významu bez veřejné diskuse a zaskočeným občanům se oznámí její podpis v horizontu 48 hodin, jak naši představitelé v Marrakéši podepíší deklaraci a záhy tvrdí, že jejím smyslem je pravý opak než to, co obsahuje. Vidíme, že unie zvažuje upřít peníze státům, v nichž dle jejího soudu nepanuje vláda práva. Až na to, že zrovna Německo je s to do zemích původu vrátit pouhá 4% odmítnutých azylantů, což je v podstatě rezignace na vymahatelnost práva, neboli kolaps právního státu. Aniž by to někomu vadilo, nechá Španělsko pendreky zbít příslušníky katalánské menšiny včetně žen a seniorů, tedy občany, kteří toužili naplnit své právo na sebeurčení, jež bylo ochotně přiznáno kosovským Albáncům. Francie pozatýká sedm tisíc demonstrantů, kteří protestovali proti zelené dani prodražující pohonné hmoty. Kdyby totéž udělalo Polsko nebo Maďarsko, slyšeli bychom denně kritiku o omezování občanských svobod, autoritářských vládách zneužívajících svoji moc a podobně.

Budeme nakonec rádi za volby

Demokratické volby se mezitím stávají nástrojem, ve kterém konečně pro sebe spatřujeme naději, jakkoliv se zdá, že „oni“ mají plán B i pro případ našeho nenadálého vítězství. Ve Spojených státech je nám podsouváno, že vítěz demokratických voleb „okupuje Bílý dům" a že jeho zvolení zařídili hackeři zaplacení Putinem, ačkoliv federální komise tento domnělý zločin vyšetřuje již dva a půl roku bez nalezení jediné stopy. Zlý Putin nám také zpackal Islámský stát, jehož draze zaplacené bojovníky nám vystřílel a ty co přežili, bychom si nyní měli rozebrat zpět do svých původních zemí. V Británii prý Putin ovlivnil referendum o Brexitu.

Unie nyní proto dělá co může, aby demokratické rozhodnutí Britům ztrpčila a britskou korunu připravila o Severní Irsko. Německo s Francií se integrují, údajně plni vzájemného zalíbení, čemuž ovšem obyvatelé obou zemí přihlíží zcela netečně. Bdělý pozorovatel si nemůže nepřiznat, že v konečném důsledku jsou to právě tzv. liberální elity, kdo se snaží obcházet demokracii a voliče na každém kroku, zatímco se zklamaní občané pomocí demokratických nástrojů snaží vydobýt zpět alespoň něco ze svých ztracených pozic.

Oslavujeme upálivšího se Jana Palacha, ale když se na Václavském náměstí zapálí po padesáti letech jiný muž, je to všem lhostejné a média vědí okamžitě, že událost neměla politický podtext. Dětem do škol je tlačena indoktrinace, homosexuální sňatky vypadají jako něco lepšího, než sňatky heterosexuální. Podnikatelé večer co večer odesílají vládě kontrolní hlášení, učitelé se do půlnoci připravují na výuku pro následující den. Automobilky musejí rozhodnutím Unie snížit emise o dalších 20 %, přestože toho technicky již nelze dosáhnout a v praxi to znamená povinný přechod k elektromobilům- Jejich výroba přitom představuje asi 800x větší ekologickou zátěž než u konvenčních automobilů, protože baterii v elektromobilech, tvořící polovinu ceny, nelze recyklovat a po několika letech se opotřebuje stejně jako baterie v notebooku. Elektromobily tedy v konečném důsledku budou pouze pro bohaté, zatímco méně movití budou jezdit hromadnou dopravou.

Divíte se snad za těchto okolností, že naše Hnutí požaduje návrat k Přirozenému Řádu? Možná se neshodneme, kde začít, ale jisté je, že do změny se pustit musíme. Jiné cesty není, a je to jen na nás.