Třináct konzervativních evropských myslitelů vydalo společné prohlášení, které popisuje stav a trendy v Evropě a předkládá vizi její udržitelné budoucnosti. Je to jeden z nejpronikavějších textů poslední doby.

I když to nyní vypadá, že smlouva TTIP je „u ledu“, neznamená to, že rizika z této a obdobných smluv pominula. Autorka ve svém textu demaskuje metody, jakými korporace omezují role státu, který z logiky věci má jako jediný možnost systémově hájit zájmy občanů (text byl napsán v době, kdy téma TTIP bylo aktuální).  Značný prostor je věnován arbitrážní klauzuli ISDS (Investor­state dispute settlement), tedy takzvané doložce investor­stát, jejíž působení vede k oslabení států a jejich možnosti regulovat oblasti, které považují jejich občané za důležité.

Nejznámější ekonom českého původu přináší velmi zajímavé úvahy o trendech, které promění ekonomické a politické prostředí a formuluje východiska, řešení či adaptační mechanismy podporující naší budoucí konkurenceschopnost a prosperitu.

Autor recenzuje knihu německého filosofa korejského původu Byung-Chul Hana: Vyhořelá společnost. Jako hlavní trend identifikuje změnu modelu chování od „společnosti disciplíny“ ke „společnosti výkonu“ a vyvozuje z toho ne příliš optimistické závěry. Na druhou stranu: lék je banální… zpomalit.

V rozhovoru autor popisuje metody a postupy, jak se plíživě začíná implementovat právo šaría do západní společnosti. Muslimové si mohou vybrat klidný život, nebo politický, jehož smyslem je přesvědčování ostatních a válka, říká Bill Warner, který studuje politický islám. Zastánci práva šaría se podle něj snaží prosadit tento systém plíživými kroky do západních civilizačních struktur. Dodává, že není pochyb o tom, že islám jsou činy Islámského státu.  

Autor se v tomto textu prostřednictvím recenze knihy: Soumrak elit od Chrise Hayese zabývá vztahem elit a většinové společnosti a dochází k zásadnímu závěru, že skrze merokraticky organizovanou společnost (tj. elitářsky, na základě odbornosti a schopností) nelze dosáhnout ani rovnosti příležitostí, natož situace, která by mohla znamenat skutečnou nezávislost pro všechny občany. A navrhuje participativní formu demokracie založenou na předpokladu, že názor elitních odborníků je brán  v potaz stejně, jako názor ostatních zúčastněných. V tomto kontextu je obhajobou referenda jako metody, která sice nutně nemusí vést k nejlepšímu možnému řešení, ale k řešení nejmoudřejšímu.

Autor se v tomto textu věnuje vlastenectví a národní sounáležitosti z pohledu dějinných cyklů (zlomů) a nastiňuje podmínky a způsoby, za kterých je možné českou společnost proměnit k lepšímu.