Oficiálním cílem prosazování tzv. manželství pro všechny je snaha zrovnoprávnit všechny typy (zatím) párových vztahů, heterosexuálních i homosexuálních. Dosavadní úprava tzv. registrovaného partnerství pro homosexuály není dle prosazovatelů dostatečná. Kromě absence nároku na vdovský důchod a další sociální dávky partnera jde především o nerovné postavení partnerů vůči dětem. V dosavadní úpravě nelze osvojit dítě druhého partnera stejně tak jako osvojit si dítě z ústavu.  Homosexuální páry také nemohou být pěstouny. Z toho plyne i situace po případném rozchodu, druhý partner (ne-rodič) nemá povinnost platit výživné, ale ani žádné právo se s dítětem stýkat. Druhý partner nemá právo bez plné moci vystupovat vůči škole, získat veškeré zdravotní informace o dítěti atd. Dítě též po něm nedědí.

Jeho odpůrci většinově uznávají většinu výše (dědictví, dávky, běžná péče atd.), ale mají výhrady především v oblasti adopcí a bojí se tzv „výroby dítěte na zakázku“. Za záměrem vidí snahu vytvořit podmínky pro „právo na dítě“ pro všechny včetně kupování dětí prostřednictvím surogátního mateřství. Tvrdí, že zájmem společnosti a jejího zdravého rozvoje je vývoj a výchova dítěte v rámci heterosexuálního vztahu a ve snaze o rovnoprávnost dospělých se ztrácí zájem dítěte.

Za hnutí Cesta považujeme vybrané argumenty zastánců i odpůrců za opodstatněné. Vzhledem k velké ideologické zainteresovanosti na gender tématech nelze bohužel považovat ani tzv. vědecké studie za objektivní. Stejně tak je nutné abstrahovat od konkrétních situací a excesů, kdy může být zájem dítěte velmi odlišný od níže uvedených principů. To je na posouzení konkrétních institucí. Projde Manželství pro všechny „uchem jehly“ Přirozeného řádu?

Pokud téma zúžíme na problematiku adopcí, je zde relevantní především Kritérium opravdovosti. Dítě vyrůstající u homosexuálního páru je vždy ochuzeno o zážitek „matky“ nebo „otce“, kterého druhý partner může pouze imitovat, nikoliv plnohodnotně nahradit. Výsledkem je především chybějící vzor a zážitek mužsko-ženské polarity, tedy chybějící zkušenost s mužskými či ženskými vzory chování v nepřeberných situacích a vytvoření chybných vzorců chování (z pohledu heterosexuálního dítěte), což pro něj vytváří množství hendikepů pro budoucí život.

Hnutí Cesta proto odmítá Manželství pro všechny v oblasti adopcí a surogátního mateřství (nikoliv osvojení dítěte druhého partnera). Zájmem dítěte je vyrůstat u biologických rodičů a pokud to není možné, tak alespoň u jednoho z biologických rodičů. Priority by měly být dány následující posloupností:

  1. Biologičtí rodiče
  2. heterosexuální pár s jedním biologickým rodičem
  3. homosexuální pár s jedním biologickým rodičem
  4. heterosexuální pár adoptivní
  5. Pěstounská péče heterosexuálním párem

Tyto varianty řešení by měly pokrýt veškeré potřeby již narozených dětí ve všech situacích. Odmítáme „výrobu dětí“ formou surogátního mateřství. Jsme si vědomi, že lesbický pár je schopen si pořídit dítě tak, že jedna z partnerek bude biologickou matkou. Dostáváme se do varianty 3.