Rezort vnitra

Vytvoření reálné demokracie a skutečné spravedlnosti. Obnovení bezpečnosti a systémové stability.

1. Zajištění nezávislosti obcí a regionů: politická decentralizace

Současný stav

Současný proces pokračující politické centralizace (úzce spjatou s ekonomickou) je projevem i cílem upevňování pozic mocenských elit. Důsledkem je čím dál menší schopnost kontroly jejich jednání ze strany občanů (komplexita, fyzická vzdálenost…) a pocit, že nejde nic ovlivnit či změnit. Důsledkem není jen „pragocentrismus“, dnes má ještě vyšší váhu mezinárodní rozměr centralizace. Příkladem budiž Bruselská byrokracie a jejich tisícistránkové dokumenty psané naprosto nesrozumitelným jazykem.

Vytváří tím prostor pro systémovou korupci velkého rozsahu (se stupněm centralizace roste kontrolovaný objem prostředků) a tím k přesunu moci od občanů k nikým nevoleným ekonomickým strukturám. V tomto smyslu je centralizace politické moci klíčovou podmínkou a nástrojem demontáže demokracie a nastolení korporátní diktatury.

Podstatným aspektem tohoto procesu je efekt sněhové koule, tzn., neexistuje samovolný očistný mechanismus. Počty extrémně dobře placených úředníků a politických loutek v napojení na část elit vytvářejících postoje a názory společnosti (akademická a vědecká sféra, média…) jsou obrovské a jsou zatím schopny manipulovat veřejným míněním do té míry, že celý systém udržují v chodu i na základě demokratických procedur.

Takto nastavený systém podporuje růst rozsahu parazitického chování mocenských elit a dává možnost vytvořit takové legislativní, ideologické, mocenské a etické prostředí, které spěje nejdříve k tiché, posléze k otevřené diktatuře. Zkusme nyní takto analyzovat covidovou agendu vůči občanům.

V České republice je specifickým fenoménem krajské uspořádání, které vedlo k vytvoření mocenských center a mafií na úrovni krajů, kam nedohlédne ani občan, ani centrální orgány, i kdyby měly dobrou vůli. Skryté financování politických stran většinově proudí právě z krajů, čímž dává nadproporčně velkou moc krajským politickým elitám a negativně ovlivňuje jednání centrál a přeneseně i státní správy až do úrovně vlády a parlamentu.

Koncepce a nástroje řešení

  1. zvážit zrušení krajů, vytvoření zemského uspořádání a pravděpodobně třístupňové hierarchie státní správy: stát / země / okres s jasnou a neduplicitní dělbou pravomocí a odpovědnosti
  2. změna dělby kompetencí plně podle zásady subsidiarity (nahoru se deleguje, jen co je účelné)
  3. výrazné posílení pravomocí a odpovědnosti samosprávy
  4. lokalizace daní ne podle sídla účetní jednotky, ale dle místa tvorby hodnoty
  5. změna rozpočtového určení daní – přesun podstatné části příjmů státu na regiony podle nových kompetencí
  6. omezení nebo zrušení nenárokové dotace jako zdroje korupce
  7. vytvoření možnosti tvorby vlastních daní pro obce a regiony
  8. revize vztahů a smluv s EU a odmítnutí všech, které nesplňují princip subsidiarity anebo jsou namířeny proti zájmům obcí a regionů
  9. výchova k odpovědnému občanství (aspekt kontroly politické a úřední moci)

Cílový stav

  • politická nezávislost obcí regionů: „spravujeme si své věci sami“
  • plná kontrola občanů nad jednáním a rozhodováním příslušných volených zastupitelů
  • plná odpovědnost příslušných volených zastupitelů
  • jsou eliminovány všechny podstatné negativní vlivy EU

Měřitelné indikátory úspěchu

  1. 80 % druhů rozhodnutí na úrovni obcí a regionů
  2. 80 % daňových příjmů na úrovni obcí a regionů

Podmínky funkčnosti

  • dostatečný počet občanů je ochoten převzít odpovědnost a spravovat úsek, na který byl zvolen
  • kritická masa občanů je schopna / ochotna konat svou kontrolní funkci, získanou svobodu / nezávislost je schopna udržet skrze přijetí odpovědnosti

2. Moc zpět do rukou občanů: skutečná demokracie

Současný stav

Původní koncepce zastupitelské demokracie byla konstruována jako vertikála – na územním principu. Nadvláda ideologií ji však postupně převedla v horizontálu – politickou soutěž stran, která je zneužívána pro aktivaci boje místo spolupráce. Není totiž lepší způsob, jak prostřednictvím ideologií a mediální manipulace vytěžit na maximum nástroj na ovládání lidí: „rozděl(uj) a panuj“ (rozděluj = stav proti sobě).

V současné době jsou politické strany nikomu neodpovědné spolky, které v lepším případě stojí osaměle za svými ideály☺, v horším případě reprezentují jednostranné ideologické postoje a v tom nejhorším (který dnes u zavedených stran převažuje) jsou to značně totalitní organizace ovládané relativně úzkou skupinou jedinců. Ty soutěží často i nezákonnými prostředky ve volbách o moc předurčenou jim Ústavou – někdo vyhrát a získat moc musí. Vítězné strany pak dostávají do rukou moc nad občany, kterou nelze prakticky ve volebním období omezit. Je zde úmyslně odpojen kontrolní mechanismus, aby občané nemohli korigovat jejich jednání.

Ruku v ruce s tím, jak roste ekonomická moc korporací a oligarchů a jak postupuje centralizace politické moci, dochází (vysoko nad možnostmi občanů to vidět natož kontrolovat) k propojování obou mocí – politické a ekonomické. Tento proces je v tomto konkrétním politickém uspořádání nezadržitelný a probíhá po celém světě, nejen v ČR.

Vývoj vztahu politické a ekonomické moci kráčí po schodech směřujících k totalitě, dnes eskalovaná covidovou agendou:

  1. Běžná korupce. Politik mající moc se nechává korumpovat prostřednictvím dodavatelů zakázek „za procenta“. V čase se objem zakázek, počet procent a drzost aktérů zvyšuje. Společenské riziko je střední, neohrožuje to demokracii, jen se my všichni ostatní máme trochu hůře. V případě funkční a neúplatné policie a justice visí nad aktéry riziko kriminálního kriminálu.
  2. Systémová korupce. Je logickým pokračováním a slouží k eliminaci rizik spojených s běžnou korupcí. Snahou je v první fázi korumpovat orgány činné v trestím řízení a postupně je ovládnout do té míry, že nepředstavují významnou hrozbu. Dále je snaha zasahovat přímo do legislativy a legalizovat některé druhy jednání, omezit kontrolu nad některými „dojenými“ organizacemi atd. Vytváří se stálé klientelistické vazby a tato jednání naplňují skutkovou podstatu zločinného spolčení. Tyto organizace již jsou schopny ničit životy nepohodlných, zajišťovat falešné důkazy, prosadit se v médiích s konkrétní věcí atd. Společenská nebezpečnost: vysoká.
  3. Korporátní totalita. Je v jistém slova nejvyšší stádiem nadvlády ekonomické moci. Konečným cílem je vyřazení demokratických procedur (a tedy vůle občanů) z rozhodování a anulovat význam národního státu. Má mnoho podob: daňové prázdniny nebo odliv zisků bez zdanění jinam; vytváření podmínek pro lepší pozici v odvětví nebo až kvazi-monopolní postavení; přímá tvorba legislativy nebo zásahy do ní včetně mezinárodních smluv; ovládnutí médií a vytváření „vlastní reality“ a omezování osoby slova; likvidace konkurentů, ve spolupráci s mezinárodními institucemi a místními politiky ovládnout a vysát celé regiony nebo i státy; ovlivňovat porodnost a zdraví populace; zneužít bezpečnostní služby a policii pro své ekonomické i politické cíle doma i v zahraničí včetně potírání nepohodlných jedinců a skupin; poslat armádu na misi pod pláštíkem vývozu demokracie s cílem ovládnout ekonomické zdroje nebo posílit svojí geopolitickou pozici…

Nejde tedy jen o to, zda se budeme mít lépe nebo hůře. Jde také o svobodu, a v konečném důsledku o zdraví i život.

Koncepce a nástroje řešení

  1. Nadřazenost ústavy a ústavních zákonů nad všemi právními normami včetně zahraničních smluv
  2. Prosazení modelu zastupitelské demokracie založené na územním principu
  3. Prezidentský systém (prezident = předseda vlády)
  4. Přímá volba šéfů dalších výkonných orgánů (předseda zemské vlády, okresní rada, starosta)
  5. Odvolatelnost a odpovědnost všech politiků a úředníků
  6. Vytvoření čtvrtého pilíře moci: kontrolního. Kontrolovat musí jiný člověk nebo instituce, než rozhoduje a koná
  7. Snadno vyvolatelné referendum na všech úrovních správy, jak ze strany občanů, tak ze strany politiků
  8. Konec špiclování a manipulace: zákaz plošného monitoringu komunikace a pohybu osob, zákaz uchování nepotřebných datových záznamů, zákaz propojování, analýzy a využívání nástrojů „big data“ včetně nástrojů využívajících principu podobnosti pro jakékoli účely bez povolení soudu nebo orgánu kontrolního pilíře.
  9. Ochrana svobody slova. Svoboda názoru nesmí být omezena, ale za případné důsledky využití této svobody nese autor veškerou odpovědnost (urážky, pomluva, výzva, kterou někdo uposlechne a spáchá například trestný čin…).
  10. Podpora názorové diverzity médií: zajištění skutečné názorové pestrosti ve veřejnoprávních médiích; zajištění přístupu moci kontrolní do významných médií za účelem publikování důležitých informací, přísná kontrola objektivity, vyváženosti a názorové pestrosti zpravodajských (částí) médií
  11. Výchova k odpovědnému občanství (aspekt kontroly politické a úřední moci)

Cílový stav

  • Plná kontrola občanů nad politickým procesem na všech úrovních správy
  • Odstranění vlivu ekonomické moci: indikovaná pouze běžná korupce
  • Vyvážený a stabilní systém ústavních mocí podporující přirozenou komunikaci, tvořivost a hledání nejlepších řešení pro dobro všech dotčených
  • Stav, kdy běžný občan má zaručené soukromí u sebe doma, při elektronické a poštovní komunikaci, v zaměstnání, sociálních sítích atp.
  • Převažující svobodná a přirozená komunikace; nikoliv ideologicky podmíněná, ale věcná diskuze
  • Naslouchání tzv. extrémistickým názorům (jejich analytické části) a jejich rozbor v mediálním prostoru
  • Svobodná, vyvážená a vyvažující média vědomá si spoluodpovědnosti za vytváření reálného obrazu o dění ve společnosti
  • Významná média podporující názorovou diverzitu svých výstupů s cílem nevytvářet sociální bubliny

Měřitelné indikátory úspěchu

  1. Více jak 62 % průměrná účast ve volbách
  2. Důvěra v politický systém vyšší než 80 %
  3. Pokles extremistických názorů pod 4 % populace
  4. Při rozhodování volených orgánů převažuje kooperace (více jak 62 % rozhodnutí) nad ideologickými a mocenskými půtkami mezi rozhodovateli
  5. Žádný útvar police, ani tajné služby nemá zákonnou pravomoc plošného monitoringu komunikace a pohybu osob, uchování nepotřebných datových záznamů, propojování, analýzy a využívání nástrojů „big data“ včetně nástrojů využívajících principu podobnosti pro jakékoli účely bez povolení soudu nebo orgánu kontrolního pilíře.
  6. Bezpečnostní složky jsou schopny zajistit, aby tento plošný monitoring analýzy neprováděly útvary cizí moci z dat, které nejsou veřejně k dispozici.
  7. Významný nárůst věcné diskuze (více jak 80 %) v internetovém prostředí na politická a společenská témata, výrazný pokles osočování, nálepkování

Podmínky funkčnosti

  • Dostatečně dotažený proces decentralizace
  • Dostatečný počet občanů je ochoten převzít odpovědnost a spravovat úsek, na který byl zvolen

3. Vytvoření štíhlé, funkční a udržitelné administrativy

Současný stav

Současná administrativa státu se vyznačuje následujícími znaky:

  • Nadbytečně regulující: zasahuje do zbytečně mnoha oblastí lidského života
  • Přebujelá: příliš mnoho úřadů, příliš mnoho úředníků na příliš mnoho (často zbytečné) agendy
  • Nesrozumitelná: vytváří příliš mnoho složitých a obtížně pochopitelných předpisů a nařízení
  • Neprofesionální: často rozhodující a konající nekompetentně, nebere v úvahu souvztažnosti, motivace dotčených osob a jejich zájmy, není schopna domyslet důsledky…
  • Zkorumpovaná a korumpující: často rozhodující v zájmu vybrané skupiny nebo jednotlivce na úkor zbytku společnosti, má tendenci vytvářet poměrně stabilní zájmové skupiny fungující na principu „ruka ruku myje“
  • Neefektivní: v důsledku neprofesionality či korupce jednak rozděluje prostředky špatným směrem, jednak platí za jednotlivé výdaje často zbytečně vysoké částky (zmanipulovaná výběrová řízení)
  • Neodpovědná: neodpovědnost se projevuje v mnoha oblastech – např. přílišná ochrana některých úředníků; neexistence hmotné odpovědnosti; některé služby nesprávně privatizuje / předává neziskovým organizacím, i když by si příslušnou agendu měl stát ponechat…

Všechny tyto aspekty výkonu státní správy mají velmi nepříznivé důsledky:

  • vysoká míra zdanění: na stát pracujeme již skoro polovinu roku
  • nevyrovnané rozpočty s vysokým podílem mandatorních výdajů (rozpočty jsou ztrátové i v období konjuktury!)
  • vysoká míra zadlužení: dlouhodobě schodkové rozpočty, covid agenda vlády nás poslala do obrovské zadluženosti a stále se rychle propadáme a blížíme k dluhové brzdě
  • rostoucí nedůvěra v aparát státu: „my“ a „oni“
  • neochota „jim“ platit daně
  • nedodržování „jejich“ pravidel, která jsou omezující jen pro „nás“

V kombinaci s procesem politické a ekonomické centralizace a odebírání politické moci z rukou občanů do rukou korporací vzniká situace totální nedůvěry v demokratický proces, smysl placení daní a užitečnost státu pro občany.

Koncepce a nástroje řešení

  1. Odstranění zbytečných regulací: stát přestane zasahovat a regulovat oblasti, ve kterých jednání osob neomezuje výrazně svobodu druhých a prostředí jako celek (a případné spory je možné řešit mediací či ad-hoc přirozenou komunikací)
  2. Zjednodušení předpisů, postupů a agend pro občany, snížení personální náročnosti i díky využití moderních technologií (je potřeba dbát na přirozené kontrolní mechanismy)
  3. Zefektivnění výkonu státní správy v rámci procesu decentralizace
  4. Zachování neziskových veřejných služeb a privatizace veřejných služeb jen tam, kde to dává smysl, neohrožuje to infrastrukturu státu, bezpečnost, kvalitu a dostupnost zdravotní a sociální péče, školství atd.
  5. Zjednodušení daňové systému, v konečné fázi mít pouze jednu sazbu tak, aby motivovala ke chtěnému chování fyzických i právnických osob (např. snížení zdanění práce a naopak vytvoření zdanění produkce odpadů a spotřeby neobnovitelných zdrojů)
  6. Jednoduché, srozumitelné, transparentní a nízké daně; nejlépe jedna sazba viz. resort financí
  7. Oddlužení státu, regionů a obcí, vyrovnané veřejné rozpočty
  8. Výchova k odpovědnému občanství (aspekt kontroly politické a úřední moci)

Cílový stav

  • Státní správa funguje výhradně jako služba pro občany ČR
  • Tato služba je nevnucující se, účelná, smysluplná a efektivní a je tak vnímána i občany
  • Veřejné služby jsou funkční a dostupné pro všechny
  • Daňový systém je jednoduchý, transparentní a motivující k chtěnému chování
  • Daně a jejich výše jsou všeobecně akceptovány a považovány za adekvátní poskytovaným službám
  • Existuje transparentní vazba mezi daňovým příjmem a výdajem státu (regionu, obce) a občané se v některých případech mohou rozhodnout, zda veřejnou službu chtít a platit za ní formou daní nebo pojištění, nebo nikoliv
  • Veřejné rozpočty jsou vyrovnané a bez zásadnějších dluhů (je potřeba mít a vytvářet dostatečné rezervy pro krizové situace)
  • Regulace státu (regionu, obcí) jsou aplikovány výhradně jako mechanismus ochrany, tj. bránění pasivní svobody „od něčeho“ a jen v případech, kdy selžou běžné mechanismy otevřené komunikace
  • Občané považují rozsah a míru regulace za účelnou

Měřitelné indikátory úspěchu

  1. Snížení počtu úředníků
  2. Snížení počtu agend státu
  3. Snížení výdajů rozpočtů v relevantních kapitolách
  4. Snížení času občana nutného pro vyřízení agend
  5. Snížení míry zdanění práce
  6. Snížení míry zadlužení státu, regionů a obcí
  7. Vysoká míra dobrovolného dodržování pravidel občany
  8. Vysoká míra ochoty platit daně

Podmínky funkčnosti

  • Dostatečně dotažený proces decentralizace, jak v politickém, tak ekonomickém smyslu
  • Dostatečně dotažený proces demokratizace

4. Zajištění systémové stability

Současný stav

Systémovou stabilitou zde rozumíme ekonomickou, materiální, finanční, politickou, technologickou, organizační, personální, znalostní, a morální kapacitou zajistit za definovaných situací správné funkce státu (definice viz dále). Jedná se především o tyto situace:

  1. předvídatelný vývoj a změny v okolním přírodním i společenském prostředí, které mají potenciál ohrozit základní životní potřeby občanů, jejich bezpečnost anebo prvky kritické infrastruktury státu (předvídatelná rizika);
  2. nenadálé události ať přírodního nebo antropogenního charakteru, které mají přímý negativní dopad anebo jejich důsledky mají potenciál ohrozit základní životní potřeby občanů, jejich bezpečnost anebo kritickou infrastrukturu státu (nepředvídatelná rizika).

Prvky kritické infrastruktury státu jsou technologické, materiální a organizační prostředky, včetně personálního zajištění, potřebné pro níže uvedené oblasti správných funkcí státu.

Schopnost adekvátní reakce na předvídatelná rizika znamená (kromě jejich rychlé identifikace problému) včasnou adaptaci na měnící se podmínky, tj. odpovídající navýšení anebo redistribuce zdrojů do potřebných lokací vyžadujících posílení, anebo získání potřebných technologií či know-how tak, aby se předvídatelným rizikům předešlo nebo se neprojevila negativně.

Schopnost adekvátní reakce na nepředvídatelná rizika je dána aktuální kapacitou vitálních funkcí státu, což jsou především tyto oblasti:

  1. dostatek vody a pitné vody, základních potravin a k tomu potřebné orné půdy a dostatečnou míru soběstačnosti v jejich produkci, zpracování a uchování
  2. dostatečná produkční kapacita elektrické energie a tepla, schopnost distribuce do míst její spotřeby, dostatečné zásoby potřebných paliv (uran, uhlí, plyn…) a jejich diverzifikované obchodní a politické zajištění
  3. dostatečné zásoby zemního plynu a schopnost jeho distribuce do míst spotřeby, jeho diverzifikované obchodní a politické zajištění
  4. dostatečná produkční kapacita a produkce motorových paliv a maziv a dalších klíčových ropných produktů, dostatečné zásoby ropy a její diverzifikované obchodní a politické zajištění
  5. schopnost ochránit měnu před spekulací a útoky na její hodnotu, bránění odlivu peněz do zahraničí atd.
  6. dostatečná zásoba koše měn a také zásoba zlata pro zahraniční obchod v případě selhání mezinárodního obchodu v běžných měnách
  7. dostatečně funkční a kapacitní komunikační infrastruktura (hlasové služby a datové služby telekomunikací, poštovní služby, funkční síť silnic a dálnic)
  8. dostatečně funkční, pružný a kapacitní záchranný systém
  9. dostatečně funkční, pružný a kapacitní aparát bezpečnostních složek a armády
  10. dostatečně rozsáhlá a funkční síť zdravotních zařízení a zdravotních služeb
  11. další nezbytné suroviny, technologie a know-how nutné pro zajištění funkčnosti výše uvedených zdrojů
  12. možnost státu se všemi výše uvedenými zdroji v případě nutnosti plně disponovat pro zájem občanů a udržení kritické infrastruktury státu.

Současný stav systémové stability státu je nevyhovující až katastrofální. Důvody vzniku tohoto stavu jsou v různých oblastech různé, obecně se jedná o:

  • přílišné spoléhání na bezpečnostní, ekonomickou, politickou a surovinovou stabilitu Evropy (díky EU a NATO)
  • přílišné spoléhání na otevřenost a liberální prostředí mezinárodního obchodu
  • jednostranná orientace zahraniční politiky
  • nereflektování zhoršování bezpečnostní situace a surovinových rizik v posledních letech
  • ztráta kontroly anebo neadekvátní snižování výdajů v kritických oblastech
  • překotná privatizace infrastrukturních odvětví a zdrojů surovin na území ČR díky převažující neoliberální ideologii, přičemž se ukazuje, že soukromí vlastníci nejsou často z pohledu zájmů státu a občanů lepšími hospodáři
  • postupující globalizace a její negativní dopady na některá odvětví
  • outsourcing privátním subjektům i tam, kde to není účelné
  • amatérismus a korupce ve státní správě i samosprávě
  • negativní vliv zájmů cizí moci

Koncepce a nástroje řešení

  1. ekonomická a politická decentralizace vedoucí k adekvátní úrovni soběstačnosti v základních potravinách, zajištění běžné bezpečnosti, zdravotní péče a fungování záchranného systému
  2. péče o vodní zdroje a vodovodní infrastrukturu zpět do rukou obcí, regionů, případně státu a převedení příslušných provozních firem do neziskového režimu s povinností tvorby rezerv pro obnovu sítí
  3. v Horním zákoně zavést speciální kategorii „strategické nerosty“ (podmnožina „vyhrazených nerostů“), nakládání s nimi bude podléhat přísnějšímu režimu
  4. zahraniční politika všech azimutů s cílem diverzifikovat zdroje dovozu strategických surovin a technologií
  5. odkoupení kritické infrastruktury zpět do rukou státu nebo zajištění / revize takových vynutitelných podmínek daných zákonem, které v případě nouze umožní ovládání této infrastruktury podle potřeb státu a jeho občanů
  6. udržení vlastní měny
  7. zákonná a technická možnost zamezit spekulacím a útokům na měnu
  8. nákup zlata do rezerv a jeho fyzické skladování na území ČR a pod dohledem státu
  9. zvýšení kapacit příslušných zásobníků hmotných rezerv a jejich naplnění v závislosti na vývoji hrozeb
  10. navýšení kapacit a schopností bezpečnostních složek a armády účinně zvládat nenadálé situace
  11. zajištění dostatečných kapacit a schopností zdravotnických zařízení zvládat nenadálé situace
  12. udržení a rozvoj technologií a know-how zajišťujících schopnost ovládat a rozvíjet kritickou infrastrukturu státu
  13. revize všech norem týkajících se krizového řízení

Cílový stav

  • schopnost včas identifikovat hrozby a adekvátně se na ně připravovat
  • dostatečná potravinová soběstačnost na úrovni regionů i státu
  • vodní zdroje a příslušná infrastruktura v rukou obcí a státu, fungující v neziskovém režimu
  • kritická infrastruktura a strategické suroviny v rukou nebo pod dostatečnou kontrolou státu
  • dostatečné rezervy strategických surovin a geograficky diverzifikované zajištění zdrojů
  • vlastní stabilní a chráněná měna
  • dostatečné zásoby zlata
  • dostatečná kapacita a schopnosti bezpečnostních složek, armády a IZS

Měřitelné indikátory úspěchu

  1. schopnost udržení všech vitálních funkcí státu po dobu 180 dní bez zahraničního obchodu
  2. schopnost zásobování elektrickou energií a teplem všech domácností po dobu 365 dnů bez zahraničního obchodu
  3. schopnost dlouhodobé soběstačnosti v základních potravinách a pitné vodě

Podmínky funkčnosti

  • Dostatečně dotažený proces decentralizace jak v politickém, tak ekonomickém smyslu, tj. dostatečný ekonomický růst a výběr daní umožňující tyto kroky realizovat
  • Dostatečná důvěra v demokratický proces a funkčnost státní administrativy
  • Dostatečná důvěra v řídící elity, bezpečnostní složky a armádu
  • Úspěšná vlastní zahraniční politika

5. Zajištění vnitřní bezpečnosti v nové, horší bezpečnostní situaci

Současný stav

Vnitřní bezpečností zde rozumíme schopnost zajistit na území ČR takové podmínky, které umožňují jednak včasnou a účinnou prevenci, případně rychlou a adekvátní reakci na závažná předvídatelná i nepředvídatelná rizika v oblasti ochrany osob, majetku, organizací a institucí a jednak zajistit dostatečnou ochranu obyvatel související s pořádkem a běžnou kriminalitou.

Jedná se tedy zejména o schopnost:

  • preventivně odstranit významná bezpečnostní rizika antropogenního charakteru vznikající na území republiky nebo v zahraničí vyjma přímého vojenského konfliktu (tzv. vnější bezpečnost je řešena v jiné kapitole)
  • minimalizovat dopady významných bezpečnostních rizik v případě, že se je nepodaří eliminovat v přípravné fázi
  • co nejlépe čelit důsledkům negativních přírodních jevů
  • zajistit běžnou bezpečnost občanů a organizací a ochranu jejich majetku

Současný stav vnitřní bezpečnosti je v mnohém nevyhovující, ačkoli to zatím není mimo odbornou veřejnost příliš vidět. Stávající bezpečností systém dokáže zvládat „běžnou“ agendu (např. IZS funguje dobře pro běžné situace, případně zvládneme přírodní katastrofy středního rozsahu – viz povodně), ale není dostatečně připraven na bezpečnostní rizika většího rozsahu a zvládání jiných typů rizik (masová migrace, opakované teroristické útoky, neřízený rozpad evropské unie…)

Důvody vzniku tohoto stavu jsou v různých oblastech různé, obecně se jedná o:

  • přílišné spoléhání na bezpečnostní, ekonomickou a politickou stabilitu Evropy
  • nereflektování zhoršování bezpečnostní situace v posledních letech a změna charakteru hrozeb
  • neadekvátní snižování výdajů v kritických oblastech
  • outsourcing některých činností externím subjektům i tam, kde to není účelné nebo to může být i nebezpečné
  • amatérismus a korupce ve státní správě
  • negativní vliv zájmů cizí moci

Koncepce a nástroje řešení

  1. Očištění všech bezpečnostních složek od korupce a vlivů cizích mocí
  2. Odpolitizování policie a tajných služeb
  3. Výrazné posílení v oblasti schopnosti včas identifikovat hrozby (především tajné služby)
  4. Možnost použít zjištění tajných služeb jako důkazního materiálu v trestním řízení u organizované trestné činnosti, terorismu a dalších závažných trestných činů
  5. Decentralizace policie (pořádková a kriminální služba) a její podřízení regionálním útvarů státní správy včetně výrazného snížení úrovní velení
  6. Zásadní podpora celostátním speciálním útvarům police pro eliminaci vlivu organizovaných kriminálních skupin, jejich personální posílení a zajištění potřebného know-how
  7. Špičkové vybavení policistů všech úrovní výzbrojí i výstrojí, personální posílení tam, kde je to potřeba
  8. Špičkové vybavení personálu a prvků IZS, personální posílení tam, kde je to potřeba
  9. Posílení práva na osobní obranu a ochranu majetku
  10. Začlenění dobrovolných organizací domobrany do bezpečnostního sytému ČR
  11. Výchova k odpovědnému občanství (aspekt bezpečnosti)

Cílový stav

  • Bezpečnostní složky pracují výhradně v zájmu občanů ČR, nikoliv zájmu politických stran, organizovaných skupin, korporací či oligarchů nebo v zájmu cizí moci
  • Mají unikátní schopnost včas odhalovat závažná bezpečnostní rizika a v součinnosti s dalšími institucemi je eliminovat nebo minimalizovat dopady
  • Bezpečnostní složky mají dostatečné personální, materiální a znalostní výbavu pro ochranu před předvídatelnými riziky a efektivní kapacitu pro nepředvídatelná rizika
  • Organizace bezpečnostních složek je efektní, štíhlá a bez zbytečné administrativy
  • Občané chápou, že bezpečnost je i jejich věcí a chovají se podle toho

Měřitelné indikátory úspěchu

  1. Posílení na žebříčku zemí z hlediska bezpečnosti
  2. Snížení běžné kriminality
  3. Podstatné snížení kriminality organizovaných skupin

Podmínky funkčnosti

  • Dostatečně dotažený proces decentralizace jak v politickém, tak ekonomickém smyslu, tj. dostatečný ekonomický růst a výběr daní umožňující tyto kroky realizovat
  • Dostatečná důvěra v demokratický proces a funkčnost státní administrativy
  • Dostatečná důvěra v řídící elity
  • Úspěšná vlastní zahraniční politika