Jen otevřená komunikace

Jen otevřená komunikace

Jen otevřená komunikace,

skutečná spolupráce

Jen otevřená komunikace
skutečná spolupráce

Jen otevřená komunikace
skutečná spolupráce

Jen otevřená komunikace,
skutečná spolupráce

přijetí duchovní podstaty člověka

Jen otevřená komunikace
skutečná spolupráce
a přijetí duchovní podstaty člověka

Jen otevřená komunikace
skutečná spolupráce
a přijetí duchovní podstaty člověka

Jen otevřená komunikace,
skutečná spolupráce
a přijetí duchovní podstaty člověka

obnoví Přirozený řád

Jen otevřená komunikace
skutečná spolupráce
a přijetí duchovní podstaty člověka
obnoví Přirozený řád

Jen otevřená komunikace
skutečná spolupráce
a přijetí duchovní podstaty člověka
obnoví Přirozený řád
a

Jen otevřená komunikace,
skutečná spolupráce
a přijetí duchovní podstaty člověka
obnoví Přirozený řád
a

umožní Rovnovážný rozvoj lidstva
PlayPause
Slider

Naše poslání

vyplývá z vědomí, že společnost je v hlubokém procesu spirituální transformace, provázené hlubokými problémy, jejichž řešení není možné v rámci stávajícího paradigmatu.
Naším cílem je zformulování nové cesty postavené na duchovních principech a „zákonitostech Universa“, která je stavěna pro budoucnost. V současném chaosu není hlavním cílem vyhrávat volby, ale informovat občany o stavu společnosti a možných řešeních.

Naše hodnoty

Zde jsou naše hodnoty, ze kterých vycházíme, které ctíme, a o jejichž neustálé naplňování a zdokonalování usilujeme:
Účel nesvětí prostředky; cílů dosahujeme výhradně způsobem, který umožňuje dodržení našich hodnot, stanov a dalších pravidel a zásad, platných zákonů a mravnosti.
Jednáme otevřeně, a pravdivě. Nic neskrýváme. V našem jednání není místo pro polopravdy, manipulaci a zákulisní taktiky.

V čem jsme jedineční

Jako jediní navrhujeme skutečně nestrannou, komplexní a kauzální léčbu společnosti, tj. léčbu příčin, ne jen povrchní a k ničemu nevedoucí léčbu příznaků. To je také důvod, proč jsme se neměli ke komu přidat.
Nevycházíme z žádné konkrétní ideologie, ale z praxí ověřeného poznání obecných zákonů Univerza, vědy a filozofie. Svět je pestrobarevný a komplexní, odmítáme ho vnímat prostřednictvím jednobarevných brýlí.

#JSME NA CESTĚ

CESTA jede!

Co je možné dělat v dnešní situaci? Jaké mohou být praktické kroky? Chcete vědět víc? Rádi přijedeme i za vámi. 

Slider

„Káva“ na CESTU

Prosíme, zvažte drobný příspěvek určený na chod Hnutí. Nejde nám o velké částky. Oceníme trvalý příkaz i v hodnotě „kávy“. 

Za 1 000 Kč
měsičně
zaplatíme účetní služby
Za 2 000 Kč
měsičně
zaplatíme i auditora nebo provoz
webu a serveru Hnutí
Za 5 000 Kč
měsičně
pokryjeme všechny nezbytné provozní náklady Hnutí
Za 10 000 Kč
měsičně
zprovozníme a vybavíme hlavní kancelář v Praze
200 Kč
měsičně
je aktuální hodnota stálých darů
JEN SPOLEČNĚ
DOSÁHNEME ZMĚNY
previous arrow
next arrow
PlayPause
Slider

CESTA uchem jehly

Zde si můžete přečíst naše krátké komentáře k aktuálnímu dění. Díváme se na události z pohledu Přirozeného řádu.

Oficiálním cílem Istambulské úmluvy (IU) je ochránit ženy a případně i jejich děti před násilím všeho druhu. Je jasné, že násilí má mnoho forem a ne všechno je kodifikováno v právních řádech všech evropských zemí. Potud v pořádku.  Její zastánci v ČR ji prosazují i přesto, že u nás by jejím přijetím nevzešel žádný požadavek na změnu legislativy. Argumentují především závazností  použití jejích instrumentů, tedy nástrojů, které by byly povinně implementovány do exekutivy. A to prý je v ČR zoufale nedostatečné.

Její odpůrci, i když z výše uvedenými principy a důvody souhlasí, mají mnoho výhrad založených na tom, že zvolená dikce a navržené nástroje jsou (možná úmyslně) navrženy tak, aby spíše eskalovaly rozpory v rodinách, rozbíjely institut tradiční rodiny. Samotná úmluva obsahuje tvrzení, že muž je apriori vždy viník a původce násilí. Dále do určité míry odstavuje oficiální státní exekutivu (sociální úřady, policie), a dává nepřiměřenou moc neziskovým a také nadnárodním organizacím, které nejsou součástí výkonné moci a nenesou žádnou odpovědnost za výsledek ani za případné negativní důsledky jejich omylů či úmyslného poškození strany sporu. Přičemž genderově podmíněná indoktrinace těchto organizací je nabíledni a jakákoli nestrannost pouhou iluzí.

Za hnutí Cesta po analýze situace v ČR a prostudování IU i její důvodové zprávy potvrzujeme, že argumenty zastánců i výtky odpůrců jsou reálné. Projde IU "uchem jehly" Přirozeného řádu?

Apriorní označování muže za původce násilí porušuje především Kritérium odpovědnosti, kdy nastolený systém bude podporovat zkratkovité a neodpovědné chování jedné strany sporu, protože výsledek  bude předvídatelný a výhodný.

Role neziskových a mezinárodních organizací jednoznačně porušuje Kritérium zpětné vazby, kdy je zcela potlačen kontrolní mechanismus umožňující vyvážení moci. Stejně tak porušuje Kritérium  povinnosti, protože práva těchto organizací nejsou vyvážena povinnostmi.

Hnutí Cesta proto odmítá přijetí Istambulské úmluvy pro principiální nedostatky. V případě skutečného zájmu o řešení situace je nutné provést změny na úrovní (oficiální) exekutivy a neziskovým organizacím ponechat výhradně roli v oblasti akutní i systémové podpory postižených.

Takové malé srovnání k zamyšlení:

Oficiálním cílem Istambulské úmluvy (IU) je ochránit ženy a případně i jejich děti před násilím všeho druhu. Je jasné, že násilí má mnoho forem a ne všechno je kodifikováno v právních řádech všech evropských zemí. Potud v pořádku.  Její zastánci v ČR ji prosazují i přesto, že u nás by jejím přijetím nevzešel žádný požadavek na změnu legislativy. Argumentují především závazností  použití jejích instrumentů, tedy nástrojů, které by byly povinně implementovány do exekutivy. A to prý je v ČR zoufale nedostatečné.

Její odpůrci, i když z výše uvedenými principy a důvody souhlasí, mají mnoho výhrad založených na tom, že zvolená dikce a navržené nástroje jsou (možná úmyslně) navrženy tak, aby spíše eskalovaly rozpory v rodinách, rozbíjely institut tradiční rodiny. Samotná úmluva obsahuje tvrzení, že muž je apriori vždy viník a původce násilí. Dále do určité míry odstavuje oficiální státní exekutivu (sociální úřady, policie), a dává nepřiměřenou moc neziskovým a také nadnárodním organizacím, které nejsou součástí výkonné moci a nenesou žádnou odpovědnost za výsledek ani za případné negativní důsledky jejich omylů či úmyslného poškození strany sporu. Přičemž genderově podmíněná indoktrinace těchto organizací je nabíledni a jakákoli nestrannost pouhou iluzí.

Za hnutí Cesta po analýze situace v ČR a prostudování IU i její důvodové zprávy potvrzujeme, že argumenty zastánců i výtky odpůrců jsou reálné. Projde IU "uchem jehly" Přirozeného řádu?

Apriorní označování muže za původce násilí porušuje především Kritérium odpovědnosti, kdy nastolený systém bude podporovat zkratkovité a neodpovědné chování jedné strany sporu, protože výsledek  bude předvídatelný a výhodný.

Role neziskových a mezinárodních organizací jednoznačně porušuje Kritérium zpětné vazby, kdy je zcela potlačen kontrolní mechanismus umožňující vyvážení moci. Stejně tak porušuje Kritérium  povinnosti, protože práva těchto organizací nejsou vyvážena povinnostmi.

Hnutí Cesta proto odmítá přijetí Istambulské úmluvy pro principiální nedostatky. V případě skutečného zájmu o řešení situace je nutné provést změny na úrovní (oficiální) exekutivy a neziskovým organizacím ponechat výhradně roli v oblasti akutní i systémové podpory postižených.

Takové malé srovnání k zamyšlení:

Oficiálním cílem Istambulské úmluvy (IU) je ochránit ženy a případně i jejich děti před násilím všeho druhu. Je jasné, že násilí má mnoho forem a ne všechno je kodifikováno v právních řádech všech evropských zemí. Potud v pořádku.  Její zastánci v ČR ji prosazují i přesto, že u nás by jejím přijetím nevzešel žádný požadavek na změnu legislativy. Argumentují především závazností  použití jejích instrumentů, tedy nástrojů, které by byly povinně implementovány do exekutivy. A to prý je v ČR zoufale nedostatečné.

Její odpůrci, i když z výše uvedenými principy a důvody souhlasí, mají mnoho výhrad založených na tom, že zvolená dikce a navržené nástroje jsou (možná úmyslně) navrženy tak, aby spíše eskalovaly rozpory v rodinách, rozbíjely institut tradiční rodiny. Samotná úmluva obsahuje tvrzení, že muž je apriori vždy viník a původce násilí. Dále do určité míry odstavuje oficiální státní exekutivu (sociální úřady, policie), a dává nepřiměřenou moc neziskovým a také nadnárodním organizacím, které nejsou součástí výkonné moci a nenesou žádnou odpovědnost za výsledek ani za případné negativní důsledky jejich omylů či úmyslného poškození strany sporu. Přičemž genderově podmíněná indoktrinace těchto organizací je nabíledni a jakákoli nestrannost pouhou iluzí.

Za hnutí Cesta po analýze situace v ČR a prostudování IU i její důvodové zprávy potvrzujeme, že argumenty zastánců i výtky odpůrců jsou reálné. Projde IU "uchem jehly" Přirozeného řádu?

Apriorní označování muže za původce násilí porušuje především Kritérium odpovědnosti, kdy nastolený systém bude podporovat zkratkovité a neodpovědné chování jedné strany sporu, protože výsledek  bude předvídatelný a výhodný.

Role neziskových a mezinárodních organizací jednoznačně porušuje Kritérium zpětné vazby, kdy je zcela potlačen kontrolní mechanismus umožňující vyvážení moci. Stejně tak porušuje Kritérium  povinnosti, protože práva těchto organizací nejsou vyvážena povinnostmi.

Hnutí Cesta proto odmítá přijetí Istambulské úmluvy pro principiální nedostatky. V případě skutečného zájmu o řešení situace je nutné provést změny na úrovní (oficiální) exekutivy a neziskovým organizacím ponechat výhradně roli v oblasti akutní i systémové podpory postižených.

Takové malé srovnání k zamyšlení:

Kliknutím na nadpis si článek otevřete

Oficiálním cílem prosazování tzv. manželství pro všechny je snaha zrovnoprávnit všechny typy (zatím) párových vztahů, heterosexuálních i homosexuálních. Dosavadní úprava tzv. registrovaného partnerství pro homosexuály není dle prosazovatelů dostatečná. Kromě absence nároku na vdovský důchod a další sociální dávky partnera jde především o nerovné postavení partnerů vůči dětem. V dosavadní úpravě nelze osvojit dítě druhého partnera stejně tak jako osvojit si dítě z ústavu.  Homosexuální páry také nemohou být pěstouny. Z toho plyne i situace po případném rozchodu, druhý partner (ne-rodič) nemá povinnost platit výživné, ale ani žádné právo se s dítětem stýkat. Druhý partner nemá právo bez plné moci vystupovat vůči škole, získat veškeré zdravotní informace o dítěti atd. Dítě též po něm nedědí.

Jeho odpůrci většinově uznávají většinu výše (dědictví, dávky, běžná péče atd.), ale mají výhrady především v oblasti adopcí a bojí se tzv "výroby dítěte na zakázku". Za záměrem vidí snahu vytvořit podmínky pro "právo na dítě" pro všechny včetně kupování dětí prostřednictvím surogátního mateřství. Tvrdí, že zájmem společnosti a jejího zdravého rozvoje je vývoj a výchova dítěte v rámci heterosexuálního vztahu a ve snaze o rovnoprávnost dospělých se ztrácí zájem dítěte.

Za hnutí Cesta považujeme vybrané argumenty zastánců i odpůrců za opodstatněné. Vzhledem k velké ideologické zainteresovanosti na gender tématech nelze bohužel považovat ani tzv. vědecké studie za objektivní. Stejně tak je nutné abstrahovat od konkrétních situací a excesů, kdy může být zájem dítěte velmi odlišný od níže uvedených principů. To je na posouzení konkrétních institucí. Projde Manželství pro všechny "uchem jehly" Přirozeného řádu?

Pokud téma zúžíme na problematiku adopcí, je zde relevantní především Kritérium opravdovosti. Dítě vyrůstající u homosexuálního páru je vždy ochuzeno o zážitek "matky" nebo "otce", kterého druhý partner může pouze imitovat, nikoliv plnohodnotně nahradit. Výsledkem je především chybějící vzor a zážitek mužsko-ženské polarity, tedy chybějící zkušenost s mužskými či ženskými vzory chování v nepřeberných situacích a vytvoření chybných vzorců chování (z pohledu heterosexuálního dítěte), což pro něj vytváří množství hendikepů pro budoucí život.

Hnutí Cesta proto odmítá Manželství pro všechny v oblasti adopcí a surogátního mateřství (nikoliv osvojení dítěte druhého partnera). Zájmem dítěte je vyrůstat u biologických rodičů a pokud to není možné, tak alespoň u jednoho z biologických rodičů. Priority by měly být dány následující posloupností:

  1. Biologičtí rodiče
  2. heterosexuální pár s jedním biologickým rodičem
  3. homosexuální pár s jedním biologickým rodičem
  4. heterosexuální pár adoptivní
  5. Pěstounská péče heterosexuálním párem

Tyto varianty řešení by měly pokrýt veškeré potřeby již narozených dětí ve všech situacích. Odmítáme "výrobu dětí" formou surogátního mateřství. Jsme si vědomi, že lesbický pár je schopen si pořídit dítě tak, že jedna z partnerek bude biologickou matkou. Dostáváme se do varianty 3.

Oficiálním cílem prosazování tzv. manželství pro všechny je snaha zrovnoprávnit všechny typy (zatím) párových vztahů, heterosexuálních i homosexuálních. Dosavadní úprava tzv. registrovaného partnerství pro homosexuály není dle prosazovatelů dostatečná. Kromě absence nároku na vdovský důchod a další sociální dávky partnera jde především o nerovné postavení partnerů vůči dětem. V dosavadní úpravě nelze osvojit dítě druhého partnera stejně tak jako osvojit si dítě z ústavu.  Homosexuální páry také nemohou být pěstouny. Z toho plyne i situace po případném rozchodu, druhý partner (ne-rodič) nemá povinnost platit výživné, ale ani žádné právo se s dítětem stýkat. Druhý partner nemá právo bez plné moci vystupovat vůči škole, získat veškeré zdravotní informace o dítěti atd. Dítě též po něm nedědí.

Jeho odpůrci většinově uznávají většinu výše (dědictví, dávky, běžná péče atd.), ale mají výhrady především v oblasti adopcí a bojí se tzv "výroby dítěte na zakázku". Za záměrem vidí snahu vytvořit podmínky pro "právo na dítě" pro všechny včetně kupování dětí prostřednictvím surogátního mateřství. Tvrdí, že zájmem společnosti a jejího zdravého rozvoje je vývoj a výchova dítěte v rámci heterosexuálního vztahu a ve snaze o rovnoprávnost dospělých se ztrácí zájem dítěte.

Za hnutí Cesta považujeme vybrané argumenty zastánců i odpůrců za opodstatněné. Vzhledem k velké ideologické zainteresovanosti na gender tématech nelze bohužel považovat ani tzv. vědecké studie za objektivní. Stejně tak je nutné abstrahovat od konkrétních situací a excesů, kdy může být zájem dítěte velmi odlišný od níže uvedených principů. To je na posouzení konkrétních institucí. Projde Manželství pro všechny "uchem jehly" Přirozeného řádu?

Pokud téma zúžíme na problematiku adopcí, je zde relevantní především Kritérium opravdovosti. Dítě vyrůstající u homosexuálního páru je vždy ochuzeno o zážitek "matky" nebo "otce", kterého druhý partner může pouze imitovat, nikoliv plnohodnotně nahradit. Výsledkem je především chybějící vzor a zážitek mužsko-ženské polarity, tedy chybějící zkušenost s mužskými či ženskými vzory chování v nepřeberných situacích a vytvoření chybných vzorců chování (z pohledu heterosexuálního dítěte), což pro něj vytváří množství hendikepů pro budoucí život.

Hnutí Cesta proto odmítá Manželství pro všechny v oblasti adopcí a surogátního mateřství (nikoliv osvojení dítěte druhého partnera). Zájmem dítěte je vyrůstat u biologických rodičů a pokud to není možné, tak alespoň u jednoho z biologických rodičů. Priority by měly být dány následující posloupností:

  1. Biologičtí rodiče
  2. heterosexuální pár s jedním biologickým rodičem
  3. homosexuální pár s jedním biologickým rodičem
  4. heterosexuální pár adoptivní
  5. Pěstounská péče heterosexuálním párem

Tyto varianty řešení by měly pokrýt veškeré potřeby již narozených dětí ve všech situacích. Odmítáme "výrobu dětí" formou surogátního mateřství. Jsme si vědomi, že lesbický pár je schopen si pořídit dítě tak, že jedna z partnerek bude biologickou matkou. Dostáváme se do varianty 3.

Oficiálním cílem prosazování tzv. manželství pro všechny je snaha zrovnoprávnit všechny typy (zatím) párových vztahů, heterosexuálních i homosexuálních. Dosavadní úprava tzv. registrovaného partnerství pro homosexuály není dle prosazovatelů dostatečná. Kromě absence nároku na vdovský důchod a další sociální dávky partnera jde především o nerovné postavení partnerů vůči dětem. V dosavadní úpravě nelze osvojit dítě druhého partnera stejně tak jako osvojit si dítě z ústavu.  Homosexuální páry také nemohou být pěstouny. Z toho plyne i situace po případném rozchodu, druhý partner (ne-rodič) nemá povinnost platit výživné, ale ani žádné právo se s dítětem stýkat. Druhý partner nemá právo bez plné moci vystupovat vůči škole, získat veškeré zdravotní informace o dítěti atd. Dítě též po něm nedědí.

Jeho odpůrci většinově uznávají většinu výše (dědictví, dávky, běžná péče atd.), ale mají výhrady především v oblasti adopcí a bojí se tzv "výroby dítěte na zakázku". Za záměrem vidí snahu vytvořit podmínky pro "právo na dítě" pro všechny včetně kupování dětí prostřednictvím surogátního mateřství. Tvrdí, že zájmem společnosti a jejího zdravého rozvoje je vývoj a výchova dítěte v rámci heterosexuálního vztahu a ve snaze o rovnoprávnost dospělých se ztrácí zájem dítěte.

Za hnutí Cesta považujeme vybrané argumenty zastánců i odpůrců za opodstatněné. Vzhledem k velké ideologické zainteresovanosti na gender tématech nelze bohužel považovat ani tzv. vědecké studie za objektivní. Stejně tak je nutné abstrahovat od konkrétních situací a excesů, kdy může být zájem dítěte velmi odlišný od níže uvedených principů. To je na posouzení konkrétních institucí. Projde Manželství pro všechny "uchem jehly" Přirozeného řádu?

Pokud téma zúžíme na problematiku adopcí, je zde relevantní především Kritérium opravdovosti. Dítě vyrůstající u homosexuálního páru je vždy ochuzeno o zážitek "matky" nebo "otce", kterého druhý partner může pouze imitovat, nikoliv plnohodnotně nahradit. Výsledkem je především chybějící vzor a zážitek mužsko-ženské polarity, tedy chybějící zkušenost s mužskými či ženskými vzory chování v nepřeberných situacích a vytvoření chybných vzorců chování (z pohledu heterosexuálního dítěte), což pro něj vytváří množství hendikepů pro budoucí život.

Hnutí Cesta proto odmítá Manželství pro všechny v oblasti adopcí a surogátního mateřství (nikoliv osvojení dítěte druhého partnera). Zájmem dítěte je vyrůstat u biologických rodičů a pokud to není možné, tak alespoň u jednoho z biologických rodičů. Priority by měly být dány následující posloupností:

  1. Biologičtí rodiče
  2. heterosexuální pár s jedním biologickým rodičem
  3. homosexuální pár s jedním biologickým rodičem
  4. heterosexuální pár adoptivní
  5. Pěstounská péče heterosexuálním párem

Tyto varianty řešení by měly pokrýt veškeré potřeby již narozených dětí ve všech situacích. Odmítáme "výrobu dětí" formou surogátního mateřství. Jsme si vědomi, že lesbický pár je schopen si pořídit dítě tak, že jedna z partnerek bude biologickou matkou. Dostáváme se do varianty 3.

Kliknutím na nadpis si článek otevřete

previous arrow
next arrow
Slider

#ZAPOJTE SE 

Chcete dostávat informace o dění v CESTĚ a o tom, co je nového? Zaregistrujte se zde.

Slider
VYDEJTE SE S NÁMI NA CESTU

Chcete se aktivně zapojit do proměny společnosti a dělat smysluplné věci? Staňte se členem CESTY a spolu-tvůrcem nového, rozumnějšího uspořádání společnosti.

Slider
POTKÁVEJME SE NA SPOLEČNÉ CESTĚ

Pojďme společně pracovat na skutečné proměně společnosti! Jednoduchý způsob, jak nás podpořit, je zaregistrovat se jako podporovatel hnutí CESTA.

Slider
PŘISPĚJTE NA CESTU

Právě teď, v této fázi růstu hnutí CESTA potřebujeme vaši podporu. Pomozte nám alespoň částečně se profesionalizovat a tím posunout vše potřebné o další krok.

Slider

CESTA ODPOVĚDNÉ SPOLEČNOSTI
Gercenova 3, 102 00 Praha 15
IČ: 05754577
e-mail: cesta@hnuticesta.cz

 

 

Zásady ochrany osobních údajů 
Zásady používání cookies
RSS
© 2017 - 2019 | CESTA ODPOVĚDNÉ SPOLEČNOSTI

Obnovujeme Přirozený řád