Naše společnost se již během pandemie rozdělila na dvě skupiny, čehož nebyly ušetřeny ani mnohé rodiny. Situací na Ukrajině tento jev bohužel ještě graduje. Zatímco během covidu jsme si zvykali na to, že zastánci jiného než mainstreamového názoru byli označováni za odpírače a konspirátory (přičemž se nejedna z těchto „konspirací“ během dvou let stala skutečností), tak po ruském útoku na Ukrajinu už se přechází na těžší kalibr. Přímo od veřejných orgánů zaznívají výhrůžky, že ten, kdo projeví opačný než státem schválený názor, může být za určitých okolností poslán za mříže, a to až na 3 roky. Soukromý subjekt beztrestně blokuje informační weby, které jsou údajně proruské, respektive nejsou dostatečně protiruské, EU blokuje ruskou stanici RT či server Sputnik, ač sama podobné postupy ze strany Číny ostře odsuzuje jako nedemokratické. Ze společnosti jsou vyčleňováni lidé rusky hovořící, bez ohledu na to, že tu žijí a jejich děti zde studují již roky. Ještě stále máme pocit, že jsme vzorem demokracie, kterou bychom měli vyvážet do jiných zemí, a to v krajním případě i vojensky, obsazením cizích území?
Jak se díváme na používání dvojího metru? Zapomněli jsme na rok 1962, rok takzvané Karibské krize? Poté, co tehdejší Sovětský svaz na Kubě, tedy v bezprostředním sousedství USA, rozmístil rakety středního doletu, chyběly pouhé hodiny k rozpoutání 3. světové války, protože takové ohrožení americký prezident J. F. Kennedy nemohl ponechat bez reakce. Naštěstí však tehdejší strany vyjednávaly – Kennedy dal Sovětskému svazu ultimátum na stažení zbraňových systémů a na druhou stranu přistoupil na požadavky sovětského prezidenta Chruščova, že budou staženy americké rakety z Turecka a Itálie, které naopak ohrožovaly SSSR.
Na tomto příkladu bychom si měli přiznat realitu našeho světa – ŽÁDNÁ vojenská velmoc z pochopitelných důvodů nemůže dopustit, aby v jejím sousedství, blízko jejích hranic, jakákoliv jiná velmoc rozmísťovala své rakety (bez ohledu na to, zda jsou prezentovány jako obranné). Historie nám ukazuje, že pokud by v podobné situaci byla jiná vojenská velmoc, ať už by se jednalo o USA, Čínu či kohokoliv jiného, chovala by se úplně stejně.
Nesouhlasíme s postupem Ruska, ale nesouhlasíme ani s okupací nebo bombardováním jiných zemí ze strany NATO nebo jejích jednotlivých členů. Bez ohledu na to, pod jakou záminkou se tak děje.
Ukrajina a zejména obyčejní lidé jsou obětí svých politických lídrů, které si však sami zvolili, kteří dlouhodobě usilovali o vstup Ukrajiny do NATO a chtěli, aby na území země byly rozmístěny základny a zbraňové systémy Severoatlantické aliance. Pokud by svou zemi od začátku vedli k NEUTRALITĚ a všechny velmoci by jim tento status potvrdily, současná situace by nenastala.
Všem, kdo v teple svých domovů zpoza svých počítačů horlivě touží bojovat proti Rusku, bychom chtěli položit následující otázku: opravdu si myslíte, že posíláním zbraní a přiléváním benzínu do ohně podpoříte mír na Ukrajině? Že to je ta pravá cesta, jak pomoci obyčejným lidem, kteří jsou vždy nejvíce postiženi válečným konfliktem?
Cui bono?
