PŘIROZENÝ ŘÁD
Vědomé směřování k harmonii a vyšší uspořádanostiPřirozený řád jako soubor zákonů
Člověk současnosti vnímá a řídí svůj život zejména prostřednictvím mysli. Mysl dobře slouží v oblasti hmoty, je však motivována osobní odměnou, pokud možno okamžitou. Hmotná rovina přitom představuje pouze jednu z mnoha vrstev lidské existence i života jako takového. Pokud si člověk omezení mysli neuvědomuje a neusiluje o jejich překročení, dostává se v dlouhodobém horizontu nutně na scestí. Východiskem je nalezení a zohlednění dalších rovin existence (v základní trojnosti tělo, duše, duch) a jejich zákonitostí (Přirozeného řádu), kterými se řídí dění na tomto světě.
Přirozený řád vychází ze struktury Universa.
Chceme-li odlišit dobré od špatného neboli dlouhodobě přínosné od škodlivého, je třeba prověřit soulad daného kroku či opatření s kritérii Přirozeného řádu.
A. Vlastnosti přirozeného řádu
Vše je energie uspořádaná do relativně stabilních systémů.
Vše, co je, je energie uspořádaná do určitého energetického systému. Každý systém existuje ve stavu trojnosti (podsystémů), např. atom (proton, neutron, elektron), vajíčko (žloutek – bílek – skořápka), rodina (otec – matka – dítě). Každý energetický systém je v dualitě pohyb mezi dvěma polaritami (dech: nádech – výdech, akce – reakce, výdej – příjem). Udržujeme-li systém ve stavu vyvážené trojnosti a v pohybu, který je projevem vzájemné komunikace, tzn. výměny energie a zpětné vazby, roste jeho uspořádanost (tzn. jeho vlastnosti a kvalita energetického systému se zvyšuje). Pokud je komunikace otevřená a přirozená, energie proudí – TOKY, v opačném případě je blokována – energie neproudí – BLOKY. V důsledku bloků dochází k poklesu uspořádanosti systému a dlouhodobě vede k destrukci.
B. Záměr přirozeného řádu
Smyslem existence je poznání sebe sama a návrat do Jednoty.
Vše individuální je stvořeno z Jednoty. Mysl působí jako filtr, který zužuje vědomí a vytváří dokonalou iluzi oddělenosti, polarit a osobního já. Záměrem je v putování mezi polaritami poznávat sebe sama a svět kolem nás. V procesu poznávání dochází k získávání nových a dokonalejších schopností, které vedou k vyššímu uspořádání (harmonii).
C. Zákony vytvářející podmínky existence
UNIVERSUM a všechny jeho energetické podsystémy (od atomů přes buňky, člověka až po galaxie) se řídí stejnými univerzálními zákony, resp. sedm zákonů harmonické komunikace).
- Pokud jednáme v souladu s Řádem, přirozeně stoupáme po energetické spirále vzhůru, prospíváme, zažíváme harmonii a pocit naplnění. Pokud zákonitosti porušíme, začneme klesat a vnímáme nespokojenost, máme však určitý čas své chování napravit. Nestane-li se tak, navrátí nás do Řádu nejbližší nadsystém. Je-li tento nadsystém blokován, nápravu zajistí nejbližší vyšší nadsystém.
- Podle okolností může při nápravě dojít až k rozpadu rodiny, firmy, zdraví či celého společenského systému.
Sedm zákonů harmonické komunikace
Následujících sedm zákonů ukazuje, jak lze uspořádanost a harmonii podporovat a díky tomu prospívat, či je porušovat a tím sobě i okolí škodit.
blank
1. Zákon duality – princip kyvadla
Život prožíváme prostřednictvím principu duality. Dualitu charakterizuje existence energeticky rovnocenných protikladů, polarit, které se vzájemně doplňují a mezi nimiž energetický systém udržuje dynamickou rovnováhu pohybem v cyklech.
Po dosažení jednoho pólu musí nevyhnutelně následovat návrat k pólu opačnému (princip kyvadla), popř. musí oba existovat současně v interakci (nádech-výdech, akce a reakce, nabídka a poptávka, jin a jang, příčina-následek). Čím výrazněji nechám narůst jednu polaritu, tím výraznější násčeká překmitnutí do polarity opačné. Udržet pouze jednu polaritu a vyhýbat se zcela druhé trvale NELZE. Cestou je přijetí obou polarit jako danosti života a vědomá práce s nimi.
Příklady: anorexie (nechutenství, hladovění) vs. bulimie (přejídání), velký stres vs. euforie, absolutně volný trh vs. monopolizovaný, regulovaný trh
2. Zákon zachování energie – princip spojených nádob
Energetický systém optimálně vyživuje všechny své části – z místa, kde vzniká přebytek, je energie přelévána tam, kde se jí nedostává a tím je zajišťována rovnováha systému (koncept spojených nádob).
Každý (pod)systém má využívat všechnu svou energii jak k sobě samému, tak směrem k okolí. Je-li část energie ponechána ladem, stává se z aktivního systému pasivní a dochází k rozkladu. Budeme-li energii vynakládat v duchu přirozeného řádu, energie, kterou budeme mít k dispozici, postupně poroste.
Člověk, který aktivně a v souladu s Řádem využívá svůj talent a dává ho do služby druhým (např. je těší svým hudebním nadáním), je energeticky podporován a jeho schopnosti v daném oboru rostou. (Ten, kdo talent nevyužívá, o něj postupně přichází)
Člověk, který má strach z nedostatku, nepřiměřeně šetří, „škrtí“ výdej energie, tím ale zároveň brání přítoku nové energie, tedy peněz a blahobytu.
3. Zákon zlaté střední cesty – cesta pravdivosti
Energetický systém koriguje extrémy a hledá co nejefektivnější způsob předávání energie – tím je cesta harmonické spolupráce, pravdivé přiznání si všech aspektů a polarit, vyvážené zohlednění potřeb všech zúčastněných stran.
Trvalý pesimismus, nepřetržité odsuzování druhých a hluboká nedůvěra v život. Snaha mít vše pod kontrolou. Takový extrém energeticky vyčerpává, dotyčný odmítá vidět část pravdy, izoluje se, bojuje a naráží. Opačným vyčerpávajícím a sebepoškozujícím extrémem je snaha o trvalou přívětivost, neschopnost říct „ne“, neúměrné naplňování potřeb druhých za cenu potlačení sebe sama a svých hodnot. Pravda je opět přehlížena. Oba extrémy narušují vnitřní harmonii, vztahy i zdraví.
Pravdivý člověk vnímá vlastní potřeby i potřeby druhých a je schopen vyváženého kompromisu, umí ochotně pomoci i nastavit hranice tam, kde je třeba. Provází ho respekt, snáze dosahuje svých cílů a žije s pocitem naplnění.
4. Zákon koncentrace a dekoncentrace
Energetický systémoptimálně podporuje rozvoj a růst uspořádanosti podsystémů. Ten probíhá v cyklech: fáze koncentrace neboli fixace – zánik starého – vznik nového. Než dojde k růstu, je třeba projít fází fixace (upevňování získaných kvalit). Teprve když jsou získané kvality zafixovány, může dojít ke skoku na vyšší úroveň. Zároveň je třeba opustit staré a smířit se se změnou.
Po početí dítě devět měsíců zůstává v těle matky, kdy za optimálních podmínek vzniká nové tělo a připravuje se na samostatné fungování. Teprve když jsou všechny funkce dostatečně rozvinuty a zafixovány, může se nový člověk zrodit, nejprve však musí opustit staré – tedy matčinu dělohu. Nově získaná samostatná existence těla však musí být opět zafixována – kojenec zůstává závislý na matčině mléce, dokud nerozvine a nezafixuje trávení a není schopen přejít na pevnou stravu atd.
Matka, která k sobě poutá syna po celý život. Syn zůstává z pocitu viny či pohodlnosti v původní rodině, místo aby ji opustil a vytvořil rodinu novou – rodová linie nepokračuje. Společnost, v níž tento jev převládá, stagnuje a upadá.
5. Zákon postupné kumulace energie
Energetický systém optimálně podporuje postupný růst uspořádanosti. Růst probíhá na pomyslné spirále, kdy se proces v určitých pravidelných cyklech vrací do (zdánlivě) stejného bodu (místa, tématu). Ovšem vše se během oběhu kruhu posouvá o otočku dále. Žádnou fázi nelze donekonečna protahovat či naopak přeskočit, v takovém případě dochází dříve či později k nápravě.
Proces učení od jednoduchého ke složitějšímu. Dítě se nejprve naučí dostatečně dobře mluvit, teprve pak se může naučit číst, psát a počítat. Teprve pak se může začít učit složitější předměty. Až když je dostatečně zvládne, může přejít k vyššímu vzdělávání a specializovat se.
Koupení si diplomu či titulu na právnické fakultě bez získání potřebných znalostí. V optimálním případě dojde k odhalení pravdy a rozpadu kariéry, je-li náprava systematicky blokována, čeká se na nadsystém, který reaguje v delším cyklu, společnost plně nerozvíjí svůj potenciál a trpí.
6. Zákon vyšší síly nadsystému
Kvalita energetického nadsystému je určována jeho podsystémy. Proto by nadsystém měl vytvářet optimální podmínky pro růst uspořádanosti svých podsystémů. Člověk, který se chová zodpovědně ke svému okolí, jedná v souladu s tímto zákonem a je v optimálním případě nadsystémem energeticky podporován.
Např. hormonální systém v těle člověka produkující hormony nezbytné pro fungování jednotlivých orgánů. Pečující, poctivý starosta vytvářející stále lepší podmínky pro občany obce např. budováním infrastruktury, zajištěním správy lokálních vodních zdrojů, kultivací veřejného prostranství, zajištěním zdravotní péče, vzdělávání a kulturního a společenského života, budováním dobrých sousedských vztahů atd.
V současnosti jsou aktivity poctivého člověka, který se nechce podílet na destrukčních praktikách naopak zkorumpovaným nadsystémem často blokovány. Nápravu by měl zjednat nejbližší vyšší nadsystém. Řád je v tuto chvíli ovšem bohužel blokován i v těch nejvyšších společenských strukturách a náprava se v lidských nadsystémech globálně nekoná, společnost morálně, ekologicky i jinak upadá. Jako nápravný mechanismus z roviny nad lidskými systémy pak musí nastoupit „zásah zhůry“ např. ve formě živelné události či jinak, se všemi důsledky pro vztahy, ekonomiku a život obecně.
7. Zákon lásky
Energetický systém svými vlastnostmi a působením vytváří optimální podmínky pro sounáležitost a harmonizuje sebe i své okolí. Vše, co se děje, má smysl a je dobré. Pokud to tak nevypadá, znamená to jediné – že nám uniká celkový obraz a dlouhodobé hledisko. Každý na své úrovni může vytvářet vyšší uspořádanost a tím pro všechny získávat nové kvality, ostatní mají možnost přejímat tento vzorec, všichni pak zvyšují kvalitu soužití, harmonie tím skokově narůstá – každý jedinec takto pomáhá celku i sám sobě.
Matka vyřeší např. terapií a osobním rozvojem své případné strachy a traumata – tj. dá nejprve láskyplnou pozornost sama sobě, pak je schopna nezištné a láskyplné péče o rodinu a děti. Vyzařuje sebedůvěru a pohodu, tu z ní čerpají děti i muž, který je pak ochoten a schopen rodinu lépe podporovat. V dospělosti děti staví na těchto kvalitách, mohou vytvořit vlastní zdravou rodinu a rodiče z původní rodiny se těší z vnoučat a dobrých rodinných vztahů, péče dětí ve stáří apod.
Dítě, které v dětství nezažilo dostatek lásky, ale naopak např. násilí, bylo nechtěné nebo opuštěno, trpí neláskou samo k sobě. Podvědomě si ubližuje, v dospělosti např. alkoholismem, postupně se rozpadá rodina, zaměstnání, zdraví.
JAK FUNGUJE PŘIROZENÝ ŘÁD V PRAXI NA PŘÍKLADU ŽIVOTA RODINY
Základ rodiny se skládá ze dvou protipólů – muže a ženy (zákon duality). Mezi nimi existuje vzájemná interakce, nebo-li výměna energie na různých komunikačních úrovních (zákon přelévání energie). Cílem této interakce, resp. komunikace je postupné zvyšování uspořádanosti jak muže a ženy (dvou protipólů), tak jejich vztahu jako celku (resp. systému), která na určité dosažené úrovni kvantity a kvality (zákon kumulace energie) vyústí ve kvalitu trojnosti, jež definuje funkci rodiny, tj. otec – matka – dítě. Dalším životem rodiny a výchovou dítěte dál dochází ke kumulování a koncentrování energie (znalostí, dovedností, zkušeností, tím pádem vlastností), jak na úrovni všech jednotlivých částí (tzn. otce, matky, dítěte), tak na úrovni rodiny jako celku, resp. systému (zákon koncentrace). Přičemž celou dobu platí, že nejvýhodnější cestou soužití páru, potažmo rodiny je tzv. zlatá střední cesta.
Energie rodinného systému se kumuluje a koncentruje až do okamžiku, kdy se dítě osamostatňuje a svou původní rodinu opouští. V této fázi, z hlediska rodinného systému, nastává fáze postupné dekoncentrace energie (zákon dekoncentrace). Energie se však nikdy neztrácí, pouze se přelévá mimo původní systém a vytváří systém nový (dítě zakládá svou vlastní rodinu) a jsme opět svědky zákona o přelévání energie.
Současně platí, že rodina je součástí širšího společenství, které pro rodinu představuje nadsystém, protože společnost vytváří podmínky pro život všech rodin. Prarodiče, přátelé – něco jiného než OSPOD 😉 Např. při zanedbání péče o dítě zasáhne OSPOD (zákon síly nadsystému).
Tak jako je nadsystém (společnost) nadřazený systému (rodině), tak je všem zmíněným zákonům nadřazen zákon Lásky jako zákon Souvztažnosti. To znamená souvztažnost stavu (nadsystému, systému a podsystému – společnost, rodina, jedinec) a souvztažnost pohybu, resp. dynamiky pohybu (akce a reakce jako přirozená, otevřená komunikace). A další souvztažností je vztah kvantity a kvality, který ovlivňuje míru uspořádanosti, stejně tak jako vztah času a prostoru, jehož jsme součástí a zároveň ho tvoříme.