PŘIROZENÝ ŘÁD

Život prožíváme prostřednictvím principu duality. Dualitu charakterizuje existence energeticky rovnocenných protikladů, polarit, které se vzájemně doplňují a mezi nimiž energetický systém udržuje dynamickou rovnováhu pohybem v cyklech.

Po dosažení jednoho pólu musí nevyhnutelně následovat návrat k pólu opačnému (princip kyvadla), popř. musí oba existovat současně v interakci (nádech-výdech, akce a reakce, nabídka a poptávka, jin a jang, příčina-následek). Čím výrazněji nechám narůst jednu polaritu, tím výraznější násčeká překmitnutí do polarity opačné. Udržet pouze jednu polaritu a vyhýbat se zcela druhé trvale NELZE. Cestou je přijetí obou polarit jako danosti života a vědomá práce s nimi.

Příklady: anorexie (nechutenství, hladovění) vs. bulimie (přejídání), velký stres vs. euforie, absolutně volný trh vs. monopolizovaný, regulovaný trh 

Energetický systém optimálně vyživuje všechny své části – z místa, kde vzniká přebytek, je energie přelévána tam, kde se jí nedostává a tím je zajišťována rovnováha systému (koncept spojených nádob). 

Každý (pod)systém má využívat všechnu svou energii jak k sobě samému, tak směrem k okolí. Je-li část energie ponechána ladem, stává se z aktivního systému pasivní a dochází k rozkladu. Budeme-li energii vynakládat v duchu přirozeného řádu, energie, kterou budeme mít k dispozici, postupně poroste.   

Člověk, který aktivně a v souladu s Řádem využívá svůj talent a dává ho do služby druhým (např. je těší svým hudebním nadáním), je energeticky podporován a jeho schopnosti v daném oboru rostou. (Ten, kdo talent nevyužívá, o něj postupně přichází)

Člověk, který má strach z nedostatku, nepřiměřeně šetří, „škrtí“ výdej energie, tím ale zároveň brání přítoku nové energie, tedy peněz a blahobytu. 

Energetický systém koriguje extrémy a hledá co nejefektivnější způsob předávání energie – tím je cesta harmonické spolupráce, pravdivé přiznání si všech aspektů a polarit, vyvážené zohlednění potřeb všech zúčastněných stran.

Trvalý pesimismus, nepřetržité odsuzování druhých a hluboká nedůvěra v život. Snaha mít vše pod kontrolou. Takový extrém energeticky vyčerpává, dotyčný odmítá vidět část pravdy, izoluje se, bojuje a naráží. Opačným vyčerpávajícím a sebepoškozujícím extrémem je snaha o trvalou přívětivost, neschopnost říct „ne“, neúměrné naplňování potřeb druhých za cenu potlačení sebe sama a svých hodnot. Pravda je opět přehlížena. Oba extrémy narušují vnitřní harmonii, vztahy i zdraví. 

Pravdivý člověk vnímá vlastní potřeby i potřeby druhých a je schopen vyváženého kompromisu, umí ochotně pomoci i nastavit hranice tam, kde je třeba. Provází ho respekt, snáze dosahuje svých cílů a žije s pocitem naplnění. 

Energetický systémoptimálně podporuje rozvoj a růst uspořádanosti podsystémů. Ten probíhá v cyklech: fáze koncentrace neboli fixace – zánik starého – vznik nového.  Než dojde k růstu, je třeba projít fází fixace (upevňování získaných kvalit). Teprve když jsou získané kvality zafixovány, může dojít ke skoku na vyšší úroveň. Zároveň je třeba opustit staré a smířit se se změnou. 

Po početí dítě devět měsíců zůstává v těle matky, kdy za optimálních podmínek vzniká nové tělo a připravuje se na samostatné fungování. Teprve když jsou všechny funkce dostatečně rozvinuty a zafixovány, může se nový člověk zrodit, nejprve však musí opustit staré – tedy matčinu dělohu. Nově získaná samostatná existence těla však musí být opět zafixována – kojenec zůstává závislý na matčině mléce, dokud nerozvine a nezafixuje trávení a není schopen přejít na pevnou stravu atd.

Matka, která k sobě poutá syna po celý život. Syn zůstává z pocitu viny či pohodlnosti v původní rodině, místo aby ji opustil a vytvořil rodinu novou – rodová linie nepokračuje.  Společnost, v níž tento jev převládá, stagnuje a upadá.

Energetický systém optimálně podporuje postupný růst uspořádanosti.  Růst probíhá na pomyslné spirále, kdy se proces v určitých pravidelných cyklech vrací do (zdánlivě) stejného bodu (místa, tématu). Ovšem vše se během oběhu kruhu posouvá o otočku dále. Žádnou fázi nelze donekonečna protahovat či naopak přeskočit, v takovém případě dochází dříve či později k nápravě.

Proces učení od jednoduchého ke složitějšímu. Dítě se nejprve naučí dostatečně dobře mluvit, teprve pak se může naučit číst, psát a počítat. Teprve pak se může začít učit složitější předměty. Až když je dostatečně zvládne, může přejít k vyššímu vzdělávání a specializovat se.

Koupení si diplomu či titulu na právnické fakultě bez získání potřebných znalostí. V optimálním případě dojde k odhalení pravdy a rozpadu kariéry, je-li náprava systematicky blokována, čeká se na nadsystém, který reaguje v delším cyklu, společnost plně nerozvíjí svůj potenciál a trpí.

Kvalita energetického nadsystému je určována jeho podsystémy. Proto by nadsystém měl vytvářet optimální podmínky pro růst uspořádanosti svých podsystémů. Člověk, který se chová zodpovědně ke svému okolí, jedná v souladu s tímto zákonem a je v optimálním případě nadsystémem energeticky podporován.  

Např. hormonální systém v těle člověka produkující hormony nezbytné pro fungování jednotlivých orgánů.  Pečující, poctivý starosta vytvářející stále lepší podmínky pro občany obce např. budováním infrastruktury, zajištěním správy lokálních vodních zdrojů, kultivací veřejného prostranství, zajištěním zdravotní péče, vzdělávání a kulturního a společenského života, budováním dobrých sousedských vztahů atd. 

V současnosti jsou aktivity poctivého člověka, který se nechce podílet na destrukčních praktikách naopak zkorumpovaným nadsystémem často blokovány. Nápravu by měl zjednat nejbližší vyšší nadsystém. Řád je v tuto chvíli ovšem bohužel blokován i v těch nejvyšších společenských strukturách a náprava se v lidských nadsystémech globálně nekoná, společnost morálně, ekologicky i jinak upadá. Jako nápravný mechanismus z roviny nad lidskými systémy pak musí nastoupit „zásah zhůry“ např. ve formě živelné události či jinak, se všemi důsledky pro vztahy, ekonomiku a život obecně.

Energetický systém svými vlastnostmi a působením vytváří optimální podmínky pro sounáležitost a harmonizuje sebe i své okolí.  Vše, co se děje, má smysl a je dobré. Pokud to tak nevypadá, znamená to jediné – že nám uniká celkový obraz a dlouhodobé hledisko. Každý na své úrovni může vytvářet vyšší uspořádanost a tím pro všechny získávat nové kvality, ostatní mají možnost přejímat tento vzorec, všichni pak zvyšují kvalitu soužití, harmonie tím skokově narůstá – každý jedinec takto pomáhá celku i sám sobě.   

Matka vyřeší např. terapií a osobním rozvojem své případné strachy a traumata – tj. dá nejprve láskyplnou pozornost sama sobě, pak je schopna nezištné a láskyplné péče o rodinu a děti. Vyzařuje sebedůvěru a pohodu, tu z ní čerpají děti i muž, který je pak ochoten a schopen rodinu lépe podporovat. V dospělosti děti staví na těchto kvalitách, mohou vytvořit vlastní zdravou rodinu a rodiče z původní rodiny se těší z vnoučat a dobrých rodinných vztahů, péče dětí ve stáří apod. 

Dítě, které v dětství nezažilo dostatek lásky, ale naopak např. násilí, bylo nechtěné nebo opuštěno, trpí neláskou samo k sobě. Podvědomě si ubližuje, v dospělosti např. alkoholismem, postupně se rozpadá rodina, zaměstnání, zdraví.