Naše společnost se opět polarizuje. Část obyvatel považuje virus za mimořádně nebezpečný a roušky za jeden ze způsobů, jak se účinně bránit šíření nákazy i za cenu určitých omezení, zatímco druhá část naopak proti rouškám bojuje jako proti symbolu omezení lidských svobod. Obě skupiny zacházejí do krajností, první žije ve velkém strachu a druhá je schopna tvrdit, že nic jako COVID neexistuje a jedná se o čistou smyšlenost. Obě skupiny jdou tvrdě proti sobě a na základě různých výzkumů, testů a statistik se snaží dokázat svou pravdu. Kdekdo vystupuje s jistotou epidemiologa, virologa a imunologa současně, přičemž obě strany odkazují na ta jediná, zaručeně správná data. To vše bez ohledu na to, že ani mezi skutečnými odborníky, kteří se epidemiologii, virologii či imunologii dlouhá léta věnují, nepanuje jednotný názor. Chování politiků je doslova prapodivné.
Proč nastává tento chaos a nemožnost shody?
Možná se na celou situaci všichni díváme z omezeného úhlu pohledu a důležitý aspekt nám uniká. Hodnotíme vzniklou situaci a její důsledky a na základě toho se snažíme vyvodit, jaká protiopatření jsou či nejsou vhodná. A přitom nezohledňujeme jednu důležitou součást skládačky, kterou je možný záměr celé této hry. Pokud bychom byli ochotni, byť jen na chvíli, připustit, že situace může být záměrně vyvolaná a slouží dosažení určitého cíle, začaly by nám možná věci do sebe logicky zapadat.
Čína spustila experiment sociálních kreditů, který má jediný cíl, a tím je naprostá kontrola obyvatelstva. Spočívá v tom, že určité chování, smýšlení a kontakty s určitými, „správně“ smýšlejícími přáteli, jsou odměňovány kredity, které pak danému jedinci umožňují cestovat, nakupovat, pracovat, podnikat… Ten, kdo určité smýšlení, chování či kontakty neprokáže, má smůlu. Kredity nezíská a na výše uvedené výsady nedosáhne. Je tedy v nejosobnějším zájmu každého čínského občana, aby se choval „správně“. Populace je pak ovládána způsobem, o kterém sní každý diktátor.
Tento experiment je v podmínkách západní civilizace ve výše popsané podobě nemožný, a tak je z pohledu vládnoucí skupiny potřeba zvolit jinou cestu. Vytvořit podmínky, za kterých budou lidé ochotni přijmout nová pravidla a nové fungování společnosti dobrovolně, a to včetně výrazných omezení na svobodě. Toho lze dosáhnout jedině vyvoláním velkého strachu. Pomoci může třeba virus, který bude v případě potřeby skutečně zabíjet a jediná cesta, jak mu uniknout, bude vakcinace, která bude zaznamenávána v koronavirovém pasu. Cestovat, pracovat či podnikat pak bude moci pouze ten, kdo bude řádně vakcinován a prokáže to náležitým záznamem. Budou-li vakcíny mít pouze dočasný účinek a budou-li v další fázi poskytovány jen za poplatek, vyčlení se skupina, která si bude moci vakcíny finančně dovolit nebo je obdrží v zájmu státu, a ta bude mít větší možnosti než ti, kteří na vakcíny finančně či jinak nedosáhnou. Pak už stačí jen vytvořit systém, který bude určovat, pro jaké aktivity jsou jaké vakcíny podmínkou a máme tu omezení svobody, o kterém se ani komunistickému režimu nesnilo.
Jak se nejlépe řídí, ovládá masa, společnost? Když je málo informovaná a ve strachu. V době internetu, kdy se každý může dostat k informacím velice rychle, je těžké udržet společnost neinformovanou nebo informovanou pouze žádoucím způsobem. Řešením pak zůstává vytvářet informační chaos, ve kterém se nikdo nevyzná a který nežádoucí informační kanály zbaví důvěryhodnosti. Pak je možné skrze podporu určitého, mainstreamového informačního kanálu, o němž je vytvářen obraz spolehlivosti, regulovat názor společnosti tím zaručeně „správným“ směrem. A pokud se u toho daří vytvářet strach, je společnost lehce manipulovatelná a je možné ji směřovat kamkoliv, třeba i do naprosté totality.
Dejme tomu, že se pak proti sobě postaví dokonce dvě takové skupiny toužící ovládnout společnost a bojují spolu o to, kdo bude na konci celého procesu držet v rukou otěže. Pak do informačního chaosu vnášejí ještě další informace, které mají ovlivnit obyvatele tím směrem, který je právě pro tu kterou skupinu žádoucí. Tak či tak, na konci je značně rozdělená, lehce manipulovatelná společnost.
Zásadním omylem v současné chvíli je už fakt, jak společnost nahlíží na původ koronaviru – v očích většiny obyvatelstva se jedná o přirozený vir, který se na člověka přenesl z netopýra. Když se však podíváme zpět, tak je nesporné, že koronavirus byl TESTOVÁN v amerických laboratořích a protože to kongres Spojených států zakázal, byl výzkum převeden do laboratoří ve Wuhanu, odkud čistě „náhodou“ unikl. Je potřeba si uvědomit, že takové věci se nestávají jen tak. Zabezpečení podobných laboratoří proti úniku je dokonale neprodyšné, a to i v Číně, která je, i přes naše představy o zaostalé zemi, velice vyspělá, přičemž není až tak důležité, kde a jak se technologiemi vybavila. Teď už je má.
Pokud tedy byl virus testován nebo lépe řečeno vyvíjen v laboratořích a následně vypuštěn, jedná se o biologickou zbraň. Většina lidí však má představu, že biologická zbraň je něco jako smrtící bomba, která poté, co je svržena v určité oblasti, vyhubí vše živé. Zde je však biologická zbraň používána čistě jako prostředek manipulace, regulace a naprosté kontroly v budoucnosti.
Představme si situaci, kdy svět zasáhne vlna viru, který obyvatelstvo zcela nevyhubí, ale podlehnou mu pouze určité skupiny. Zbývající společnost se dostane do strachu a je ochotna se dobrovolně vzdát svých svobod, protože to vnímá jako v daný okamžik prospěšné. Pak přijde zachránce-dobroděj, který bude tvrdit, že od viru a drakonických opatření se lze osvobodit pouze vakcinací, ovšem jedině po dosažení určité míry proočkovanosti populace a při dodržování určitých pravidel. Nezbytností se tak stanou koronavirové pasy, v nichž bude zaznamenáno, zda má jejich nositel aktivní vakcínu. Bez splnění této podmínky nebude možné cestovat, pracovat či se účastnit celé řady dalších aktivit, které určí vládnoucí elita, zatímco naočkovaný jedinec se bude moci „volně“ pohybovat tam, kde je mu to dovoleno. Záměrem je získat naprostou kontrolu nad obyvatelstvem.
Když se na celou situaci podíváme z tohoto úhlu pohledu, je debata o smyslu roušek zbytečná. Důležité je uvědomit si, kdo tuto biologickou zbraň používá , jak a za jakým účelem. Pak bychom se třeba na Billa Gatese a spol. museli dívat ne jako na zachránce, ale jako na válečné zločince.
Kudy vede CESTA
A pokud by se skutečně jednalo o biologickou zbraň, je nutné si připustit, že ji lze nejspíše dle potřeby aktivovat a šířit v určitých oblastech více či naopak méně, aniž bychom s tím mohli cokoliv udělat. I mutace je pak regulovatelná, někde může zabíjet a jinde jen znepříjemňovat život. Za takových okolností je možná nejvhodnější zvolit strategii Chytré horákyně, která na hru a nezbytná opatření přistoupí, aby naznačila spolupráci a vyhnula se nejhoršímu a zároveň se snaží uchovat maximální míru svých svobod, pečlivě rozlišuje, jakým činnostem a myšlenkám věnuje svůj vzácný čas a co v životě má ten nejhlubší smysl. Zbytečné spory o roušky či politiku dává stranou, váží si života a svých blízkých, žije přítomným okamžikem. Možná i k tomu nás má dovést koronavirus.
Cesta vede skrze aktivní změnu myšlení v souladu s Přirozeným řádem. Emoce strachu společnost nezachrání. Myšlenky jsou to, co tvoří náš život.
Rada hnutí CESTA
