Evropská komise během pandemie zatím přidanou hodnotu členství v Evropské unii, o které tak často hovoří, bohužel příliš neprokázala. Zatímco na začátku se, s odkazem na pravidla volného pohybu a obchodu, zmohla na pouhé bránění členským státům v uzavírání hranic, nyní se prý poučila z minulých chyb a postupuje centralizovaně. Otázkou zůstává, zda by to členské státy mělo těšit, či děsit.
V červnu tohoto roku komise oznámila, že farmaceutickým firmám nabídne finanční pomoc pro pokrytí počátečních nákladů při vývoji a výrobě vakcín a na oplátku tím získá právo na nákup očkovacích dávek pro členské země. K financování tohoto kroku využila komise jednak Nástroj pro mimořádnou podporu (ESI) s rozpočtem 2,7 miliard Euro, protože však tyto prostředky sloužily i jiné podpoře v rámci pandemie covid-19 a celkově nebyly dostačující, bylo rozhodnuto, že členské státy tento fond navýší o dalších 700 milionů Euro (Česká republika poskytla částku 310 milionů korun).
Komise poté uzavřela smlouvy se šesti farmaceutickými firmami. Učinila tak v době, kdy nebylo jasné, zda vakcíny skutečně budou podporovanou firmou vyvinuty a sama přiznávala, že se jedná o krok riskantní. Kdo by však od orgánu, který slovo „demokracie“ a „transparentnost“ skloňuje ve všech pádech, při nakládání s prostředky členských států očekával zprůhlednění celého postupu, velice by se spletl.
Ani evropští poslanci, přímo volení zástupci evropských občanů, nemají ke smlouvám zatím přístup a zdá se, že se to změní nanejvýš formálně. Nahlédnout do první z nich, s firmou CureVac, jim bylo umožněno teprve v úterý 12. 1. 2021, a to za velmi komplikovaných okolností. Ke smlouvě mají poslanci přístup pouze ve zvláštním bezpečnostním režimu – před vstupem do místnosti, v níž se smlouva nachází, musí příslušný poslanec odevzdat mobilní telefon, smlouvu nesmí fotit, může si pouze dělat výpisy tužkou a v místnosti se může zdržet pouhých 45 minut (smlouva má přitom 60 stran), přičemž vše probíhá pod dohledem zaměstnance komise.
Tím však opatření na utajení smlouvy nekončí – podle slov Pascala Canfina, předsedy výboru Evropského parlamentu pro životní prostředí a veřejné zdraví pro Politico, jsou nejdůležitější části smlouvy anonymizovány, tj. začerněny. Například tedy není možné zjistit cenu za jednotlivou dávku, výši zaplacené zálohy či obsah dvou ze šesti odstavců, v nichž se vymezuje odpovědnost dodavatelů za případné vedlejší účinky vakcín. Není tak jasné, zda za ně bude odpovídat stát či výrobce. Sporná je také otázka podílu komise na patentu za vakcíny. Komise jakožto zástupce členských států vývoj vakcín de facto z peněz daňových poplatníků financovala, měla by se tedy, v zajmu občanů, postarat o případné zisky, jinak jejich peníze slouží pouze k obohacení podporovaných firem.
Omezený přístup k informacím ohledně výše uvedených smluv kritizuje i česká poslankyně Kateřina Konečná – Ani my nemůžeme vidět smlouvy s výrobci vakcín, vadí europoslankyni Konečné – iDNES.cz. Ta upozorňuje na to, že firma CureVac navíc zatím vakcínu ještě ani nevyvinula, natož aby získala evropskou autorizaci. K náhledu by tedy měly být poskytnuty mnohem spíše smlouvy s firmou Pfizer/Biontech či Modernou, jejichž vakcíny jsou již v tuto chvíli lidem aplikovány. Tyto firmy však dle oficiálních údajů souhlas s nahlédnutím neudělily.
Podobné zakrývání pravdy pod rouškou ochrany duševního vlastnictví bohužel vyvolává v občanech oprávněnou nedůvěru v centralistické řízení Evropy a pocit naprosté ztráty kontroly nad tím, jak jsou jejich životy řízeny. Při tomto typu vzdáleného řízení přímo bují korupce, manipulace, utajování a ziskuchtivost. S každým dalším politicko-správním mezičlánkem se prostor pro tyto jevy zvětšuje, možnost kontroly slábne a zaniká.
Roste neprůhlednost, snižuje se osobní odpovědnost a kýmsi volený „vrchol“ už je tak odtržený od reality obyčejného občana, že i kdyby tisíckrát chtěl hájit jeho zájmy, nemůže – nejenže je nezná, ale ani na jejich skutečné poznání a zohlednění zpětné reakce občana nemá kapacitu.
Cestou je decentralizace a posilování lokální soběstačnosti, kde regionálně zvolení zástupci mají a musejí mít přímý kontakt se svými voliči, díky tomu znají jejich potřeby a zároveň se jim musí za své činy, které jsou v tomto měřítku mnohem průhlednější, zodpovídat. Jedině tak jsou schopní konat a činit kompetentní rozhodnutí, které skutečně slouží voličským zájmům jak na lokální, tak na vyšší úrovni a vše může fungovat ve prospěch celku.
Předsednictvo Hnutí CESTA
