Začněme citací od Jana Amose Komenského z Labyrintu světa a ráje srdce: „Viděl jsem před sebou tento svět jako nějaký převeliký hodinný nástroj složený z rozličných viditelných i neviditelných materií a však skleněný, průhledný a křehký všechen a ne na tisíce, nýbrž tisíce tisíců větších a menších sloupků, háků i zoubků a vroubků všude.
A to vše se hýbalo, hmyzilo, jedno skrze druhé, něco tiše, něco se šustem a hrkotem rozmanitým. Uprostřed všeho pak stálo největší hlavní, neviditelné kolo, od něhož všech jiných rozličných to hýbání pocházelo, nevystižitelným způsobem. Neb duch kola toho rozcházel se po všem a řídil všecko, což ačkoli, jak se dálo, plně mi vystihnouti možné nebylo, že se však dálo v pravdě, velmi jasně a pozorně jsem viděl.“
Tento text Jan Amos Komenský napsal na počátku novověku začátkem 17. století. Nebyl první a ani poslední. Proč to zde zmiňuji? Celou historií lidstva se jako červená nit táhne snaha pochopit fungovaní světa. V mnoha písemných pramenech se mluví o tom samém, byť z různých úhlů pohledu. Vždy jde o snahu popsat strukturu existence a dynamiku fungování, komunikace námi viditelného i neviditelného světa. Někomu bude lépe ladit slovní obrat popis světa fyziky a metafyziky.
V Pansofii je popisován přirozený řád života, který stojí nad vědou, věroukou a filosofií.
Jan Amos Komenský byl nejen učitelem národů, ale i velkým filosofem. Přirozený řád života jsou zákonitosti, které popisují stavy a pohyby všech forem existence energie z pohledu věd, věrouk a filosofií. Tyto universální principy popisují, co energie v podobě částice, vlny či pole v prostoru a čase koná. Jak se energetické systémy uspořádávají? Jak tyto existující systémy získávají více a více vlastností? Jak komunikují energetické systémy v makro i mikrosvětě? Pokud popíšeme pravidla, která všechny tyto jevy zastřešují, pak to lze nazvat universálními zákony přirozeného řádu života.
My jsme součástí tohoto světa a platí pro nás stejné universální zákony.
Tento svět byl, je a bude vytvořen a řízen přirozeným řádem života. Universální zákony jsou schovány za konáním všeho, co dosud známe. V češtině používáme slovo „zákony“, jako něco, co je „za konáním“.
Historický stav poznání v podobě věd, věrouk a filosofie byl vždy hnacím motorem rozvoje společnosti. Každé nové poznání o fungování světa popisující zákony o existenci člověka, přírody i světa neviditelného, lidstvo více a více uspořádávalo, zvyšovalo nejen ono poznání, ale i dělbu práce ve společnosti a zároveň přinášelo člověku více svobod i jeho odpovědnosti.
O zákonitostech vědy, věrouky ani filosofie se nehlasuje někde v parlamentech, tyto pravdy jsou odhalovány jako stále trvající poznání a pravda.
Je potřeba si stále připomínat, že zákony schvalované v parlamentech nejsou vědou, věroukou ani filosofií. Nejsou věčně trvající pravdou. Tyto právní normy, politiky odhlasované jako zákony, jsou předkládány jako nezbytná nařízení, pravidla, aby byla společnost “správně řízena”. Je potřeba se neustále ptát, komu nařízení a pravidla slouží. Opravdu slouží občanu, společnosti na cestě k vyšší kvalitě života?
Dnes je společnost řízena 1,5 milionem právních norem jenom v České republice. V mnoha případech tyto právní normy zavádějí společnost do destrukce.
Složitost právních norem je ve svém důsledku destruktivní. Ptejme se, co a koho protěžují, koho ochraňují nebo koho mají manipulovat a odebírat mu jeho práva na svobody, ale i jeho povinnosti a odpovědnost. Řeknete, i toto je projevem přirozeného řádu života. Je to přeci tvořeno a prožíváno lidmi. Pokud dodržujeme universální zákony, pak jsme zdraví jako lidé i jako společnost. Jde o přirozené akce a reakce, které nejsou manipulovány. Pokud nedodržujeme tyto universální zákony, pak naše zdraví upadá a postupně jako biologický či společenský systém ztrácíme své vlastnosti. Přestáváme komunikovat formou přirozených plynulých akcí a reakcí. Jsme omezováni, blokováni a manipulováni.
Společnost je pak nemocná.
Bolesti společnosti se nám snaží ukázat, že je potřeba ji léčit.
Poznání vědy, věrouky a filosofie je v současnosti drženo od sebe jako tři různé úrovně poznání, které spolu údajně nesouvisí. Opak je však pravdou. Nová kvalita poznání nás naopak vede k jejich propojení. Jde o poznání onoho přirozeného řádu života.
Hnutí Cesta odpovědné společnosti poukazuje na 10 principů , které nabízejí cestu pro občana resp. pro celou společnost vedoucí ke svobodě a k odpovědnosti v osobním, rodinném, pracovním i veřejném rozměru života. Společnost potřebuje otevřenou a přirozenou komunikaci na všech těchto úrovních občanské společnosti.
Společnost potřebuje novou kvalitu poznání přirozeného řádu života, aby dosáhla vyšší uspořádanosti.
Člověk jako myslící, cítící a konající bytost má v sobě přirozenou touhu po svobodě. Žádná manipulace či blokování vyššího poznání člověka tuto lidskou vlastnost nikdy nesmaže či někde nezavře nadlouho.
Touha po svobodě se vždy objeví a propukne ve své plné síle.
Na počátku novověku si člověk od nového pojetí vědy, víry a filosofie sliboval, že dovede člověka ke štěstí a harmonii bytí.
Bohužel bez poznaní, přijetí a konání dle universálních zákonů Univerza to nepůjde.
Vydejme se touto cestou. Hledejme příčiny zablokované komunikace, energetických toků. Kde porušujeme universální zákony? Vytvářejme podmínky pro obnovení přirozené a otevřené komunikace dle těchto universálních zákonů.
Vydejme se cestou přirozeného řádu života ve všech úrovních našeho života.
