Pokud existuje nějaká podoba mezi demonstracemi na Letné 89/19, je to v míře rizika, jak využijí této spontánní energie lidí mocenské skupiny ve svůj prospěch.
První strana mince (limity a účinky protestů)
Děkujeme, odejděte! (1999 -2000), Vyměňte politiky.cz (2010 – 2011), a nyní Milion chvilek pro demokracii (2019) byly a jsou občanské iniciativy, které zvedly a dovedly na náměstí či ovlivnily volební rozhodnutí desetitisíců či statisíců lidí. Nespokojenost s aktuální politikou anebo částí politické reprezentace mimo jiné ventilovaly skrze protesty na náměstích. Dokázaly (nakrátko) tzv. vybudit občanskou společnost, zvednout zájem o veřejný prostor, ovšem na základě negativních emocí „proti“, nikoli pozitivních „pro“. To není výtka, jen konstatování faktu, že pozitivně formulované důvody nezvednou lidi do ulic.
Děkujeme, odejděte! se částečně transformovalo do politického subjektu, který ve volbách neuspěl. Iniciativa Vyměňte politiky.cz nechtěně podpořila úspěch Věcí Veřejných, nedokázala zabránit vzniku „podvodné“ koalice v Praze o rok později a připravila marketingovou pozici (téma korupce, kmotři) pro nástup Andreje Babiše do politiky. Milion chvilek pro demokracii (Chvilkaři) nyní deklaruje, že vstupovat do politiky nebude. Bohužel to znamená, stejně jako v předchozích případech, jen toto: „Jsme schopni sjednocovat jen na tom, co nechceme – tj. Babiše.“ „Nechceme nést odpovědnost ani podléhat přísným regulacím pro politické subjekty.“ „Nemáme žádnou společnou vizi.“
„Historické poučení“ je jednoduché. Pokud není aktivita dotažena až do chtěné změny (nové volby například):
– tyto iniciativy pouze vybíjejí frustraci části občanů a psychologicky mají stejný dopad, jako například návštěva koncertu nebo festivalu: prožitky „sounáležitosti“ ve své sociální bublině;
– na reálné politice v danou chvíli nic nezmění;
– nechtěně mohou připravit podmínky pro nástup garnitury dalších „neokoukaných“ predátorů, kteří budou stejní nebo ještě horší;
– jedinými smysluplnými cíli je ovlivnění volebních preferencí a vyzývání občanů, aby se do politického života zapojovali průběžně;
– a to nejzásadnější: personifikací problému podporují negativní emoce a tím zastírají systémové příčiny artikulovaných problémů a omezují možnosti jejich řešení.
Tím podobnosti končí. Je tu také několik velmi zásadních rozdílů a otazníků.
Mediální podpora Chvilkařů je nesrovnatelná. Odhadem o dva až tři řády. Tato neuvěřitelná mediální podpora vygenerovala i velké finance od tisíců drobných přispěvatelů.
Odlišná situace v míře polarizace společnosti. Zatímco Děkujeme, odejděte! a Vyměňte politiky.cz vznikly v době relativně jasného společenského konsensu v základních politických otázkách a bylo tedy poměrně snadné vést dělící linii na úrovni slušní politici – gauneři, Chvilkaři naopak působí v době vysoké míry polarizace společnosti (příčiny polarizace zde). V takové konstelaci prakticky nelze vést komunikaci neutrálně, i kdyby to bylo záměrem. A protože nepřehlédnutelně stojí názorově na jednom, tzv. progresivistickém pólu, mají automaticky mnoho apriorních názorových oponentů.
A přitápí tedy pod kotlem – viz dění na sociálních sítích. Je zde příliš nadřazenosti, pohrdání, netolerance… jakoby konzervativní hodnoty a odlišný názor na zahraniční politiku bylo něco zakázaného. Neuvědomují si, že takový přístup má totalitní rysy.
Kromě voličů ANO je zde dalších přibližně 30 % voličů s konzervativnějším postojem ke světu. A tyto voliče Chvilkaři a jejich příznivci svým dehonestujícím způsobem komunikace tlačí k extrémnějším postojům a tím přímo do náruče ANO či SPD. Nebo snad vystoupení například Bangy, Pogodové, Kartouse či Basikové na Letné mohlo mít jiný efekt?
Ano, byla i smířlivá vystoupení: Aleně Rybníčkové lze podepsat každé slovo. Simona Babčáková zase místo zbytečných proklamací uvedla účastníky do – byť minutové – meditace. Účastníci demonstrace byli skvělí, naprosto ukáznění, svým způsobem předčili vystupující.
Sečteno a podtrženo nemohou být Chvilkaři vnímáni jinak, než proponenti názorového proudu, který má podporu mezi 40 – 45 % voličů. A v důsledku toho jsou oponenty házeni do stejného ranku, jako další progresivistické neziskovky a tedy vnímáni jako zemští škůdci.
Pokud existuje nějaká podoba mezi demonstracemi na Letné 89/19, je to v míře rizika, jak využijí této spontánní energie lidí mocenské skupiny ve svůj prospěch. Představa, že lidé a jejich „pouliční“ iniciativy nějak tak automaticky přestanou být objektem skrytého řízení, je veskrze naivní.
Naopak zásadní rozdíl je v tom, že Letná 89 směřovala od vlády jednoho povinného názoru k pluralitě, Letná 2019 bohužel reprezentuje opačný trend. Progresivisté dnes házejí do jednoho pytle například skutečné nácky s běžnými konzervativci. Hezky po soudružsku, Gottwaldovsku: “kdo nejde s námi, jde proti nám”.
Druhá strana mince (v čím zájmu)
Komu z mocenských kruhů tento tlak „lidu“ vyhovuje? Kdo má synergický zájem na konci nebo alespoň destabilizaci vlády a Andreje Babiše? Seznam je velmi zajímavý:
1. Všechny strany demobloku z ideových a některé z ekonomických důvodů (penězovody).
2. Některé skupiny podnikatelů (dotčení metodami nekalé soutěže Agrofertu, „zakleknutí FÚ“…).
3. Speciálně Bakala a jeho média (mimo jiné snaha o nepromlčitelnost zločinů privatizace, možnost ztráty vlivu na justici).
4. Rodina Klausů, Kalousek a někteří významní politici ODS a ČSSD devadesátých let (ze stejných důvodů).
5. Mafiánské struktury a kmotři (ze stejných důvodů).
6. Vatikán a církve obecně (zdanění církevních restitucí).
7. Struktury EU, Německa, Francie… (podpora vlád Maďarska a Polska, stabilizace V4, blokování migrační politiky, konzervativnější postoje…).
8. Deep state USA – anti-trumpovská opozice (Babiš se postavil na stranu Trumpa / globálních elit).
9. Sudetoněmecký landsmanchaft (vlastnictví pozemků určených k restituci).
Samozřejmě neexistují žádné důkazy o přímé podpoře ze strany těchto mocenských struktur. Existují ale indicie, které ukazují minimálně na možnost konzultací a v jednom případě dokonce nějaké dohody. Jednou z indicií je již avizovaná neskutečně masivní mediální podpora. Další vyplývají ze seznamu požadavků Chvilkařů:
a) Přijetí pojistek nezávislosti justice + Demisi Marie Benešové!
b) Agrofert vrátí všechny neprávem obdržené dotace.
c) Konec dotací, daňových úlev, investičních pobídek a státních zakázek pro Agrofert.
d) Andrej Babiš se zbaví médií.
e) Demise Andreje Babiše.
– Seznam požadavků je silně nelogický – mělo by být: buď demise a odchod z politiky nebo… body a) – d). Takto v celku je logicky nesplnitelný. Proč byl takto zformulován? Mladická nezkušenost?
– Bod a) vůbec nereflektuje stav justice. Copak nebyly popsány tuny papíru o justiční mafii? Copak neexistuje insolvenční zákon umožňující činnost insolvenčních mafií, jejichž členem nutně musí být kvůli realizovatelnosti i soudci? A co exekuční mafie? Kdo ji asi tak kryje? Z pohledu občanů požadavek typu „prohnilí proti prohnilým“.
– Body b) a c ) jsou jako celek likvidační pro Agrofert (pokud by byly zahrnuty i nárokové dotace). Komu by to prospělo? Občanům nebo výše uvedeným zájmovým skupinám?
– Bod d) je evidentně v zájmu Bakaly.
Takto postavené požadavky nevypadají jako pouhý výsledek spontánní diskuze Chvilkařů.
A to nejzajímavější nakonec. Jedním z vystupujících byl římsko-katolický jáhen Robert Elva Frouz. Proč ne, ale moderátor Benjamin Roll ho na podiu přivítal jako “ římsko-katolického jáhna ze Sudet”(!). Asi těžko to bylo přeřeknutí, protože normální by bylo říct třeba „z Boru“ nebo „ze západních Čech“. Slovo Sudety bylo po druhé světové válce „zakázáno“, i dnes se používá výhradně v historickém kontextu a rozhodně ne jako zeměpisné označení (už kvůli své nepřesnosti).
Co bylo tedy cílem? Otevřít další Overtonovo okno na téma vracení majetků sudetským Němcům, aktuálně podbarvené skandálním rozsudkem ohledně rodu Walderode, kde rozhodoval soudce srovnatelného věku? A pokud to tedy nebyla náhoda, představme si, jak by muselo vypadat jednání, kde se toto dohaduje. Kdo se účastnil. Co bylo slíbeno na oplátku…
Pokud Vám to připadá jako nepravděpodobné, zde je titulek článku z Aktuálně.cz z 30. 6. 2019:
Ať je to jak je to, Chvilkaři mají k dispozici v tuto chvíli takovou malou „zbraň hromadného ničení“. Mají k jejímu rozumnému užití dostatek moudrosti a schopností? Jak snadno jsou zmanipulovatelní mocenskými strukturami díky své ideologické předpojatosti? Jsou přesvědčeni, že konají dobro. Umí / jsou ochotni přemýšlet ve scénářích? Budou schopni si uvědomit, že se snadno mohou stát „pachateli dobra“?
Třetí strana mince (kudy vede cesta)
Metoda „rozděluj a panuj“ je známa nejpozději od vzniku prvního mocensky stabilního státního útvaru. Rozdělování lidí probíhá skrze (negativní) emoce jako je nenávist, odpor a pohrdání, kde nosičem jsou pro ten účel vytvořené protikladné ideologie, postoje a názory. Panování pak probíhá přesně opačně: jako chladný, racionální kalkul, jednání a dohoda „elit“ na svém podílu. V prostředí současné fasádní demokracie, při současné míře komplexity společnosti, míře centralizace politické a ekonomické moci aplikovat tyto postupy není nic nemožného.
Jádrem a příčinou veškerých společenských problémů od ekologie přes bezpečnostní hrozby až po pracující chudobu je propojování politické a ekonomické moci v procesu globalizace. Korporace, jejich lobbisté a někde také oligarchové jsou těmi, kdo ovládají politiky, a ti pak slouží jim, ne občanům. Ve své finální podobě se jedná o korporátní fašismus. To je skutečné riziko, kterému čelíme. Jak na Západě, tak na Východě.
Postavit se mu znamená hluboké systémové změny ve všech oblastech společnosti. Dlouhodobý program hnutí CESTA byl vytvořen s tímto záměrem. Vyměnit politiky rozhodně nestačí.
