Oficiálním cílem Istambulské úmluvy (IU) je ochránit ženy a případně i jejich děti před násilím všeho druhu. Je jasné, že násilí má mnoho forem a ne všechno je kodifikováno v právních řádech všech evropských zemí. Potud v pořádku. Její zastánci v ČR ji prosazují i přesto, že u nás by jejím přijetím nevzešel žádný požadavek na změnu legislativy. Argumentují především závazností použití jejích instrumentů, tedy nástrojů, které by byly povinně implementovány do exekutivy. A to prý je v ČR zoufale nedostatečné.
Její odpůrci, i když z výše uvedenými principy a důvody souhlasí, mají mnoho výhrad založených na tom, že zvolená dikce a navržené nástroje jsou (možná úmyslně) navrženy tak, aby spíše eskalovaly rozpory v rodinách, rozbíjely institut tradiční rodiny. Samotná úmluva obsahuje tvrzení, že muž je apriori vždy viník a původce násilí. Dále do určité míry odstavuje oficiální státní exekutivu (sociální úřady, policie), a dává nepřiměřenou moc neziskovým a také nadnárodním organizacím, které nejsou součástí výkonné moci a nenesou žádnou odpovědnost za výsledek ani za případné negativní důsledky jejich omylů či úmyslného poškození strany sporu. Přičemž genderově podmíněná indoktrinace těchto organizací je nabíledni a jakákoli nestrannost pouhou iluzí.
Za hnutí Cesta po analýze situace v ČR a prostudování IU i její důvodové zprávy potvrzujeme, že argumenty zastánců i výtky odpůrců jsou reálné. Projde IU „uchem jehly“ Přirozeného řádu?
Apriorní označování muže za původce násilí porušuje především Kritérium odpovědnosti, kdy nastolený systém bude podporovat zkratkovité a neodpovědné chování jedné strany sporu, protože výsledek bude předvídatelný a výhodný.
Role neziskových a mezinárodních organizací jednoznačně porušuje Kritérium zpětné vazby, kdy je zcela potlačen kontrolní mechanismus umožňující vyvážení moci. Stejně tak porušuje Kritérium povinnosti, protože práva těchto organizací nejsou vyvážena povinnostmi.
Hnutí Cesta proto odmítá přijetí Istambulské úmluvy pro principiální nedostatky. V případě skutečného zájmu o řešení situace je nutné provést změny na úrovní (oficiální) exekutivy a neziskovým organizacím ponechat výhradně roli v oblasti akutní i systémové podpory postižených.
Takové malé srovnání k zamyšlení: