SMĚŘOVÁNÍ K HARMONII A USPOŘÁDANOSTI
Pro-harmonický záměr počítá s tím, že bude vytvářet výhody pro všechny zúčastněné. Navíc nemůže omezovat okolí, pokud nepůsobí dlouhodobě disharmonicky. To se týká nejen lidí (jednotlivců, skupin, společenství) ale i tzv. okolních systémů, tedy například přírodního prostředí.
Příkladem pro-harmonického záměru může být například výstavba vodovodu v malé obci, pokud zastupitelstvo nehodlá stavby využít k vlastnímu obohacení prostřednictvím korupce a stavba negativně neovlivní přírodní prostředí například v podobě výrazného snížení hladiny spodní vody s negativními důsledky pro okolní biotopy. Příkladem extrémní verze parazitického záměru je příprava válečného konfliktu za účelem ovládnutí přírodních zdrojů a místní lidské práce.
Slova, která se v běžné řeči často v této souvislosti používají:
- rovná spolupráce x parazitické chování
- sounáležitost x sobectví
- slušný x nepoctivý …
Pro posouzení každého záměru platí následující kritéria:
1. KRITÉRIUM USPOŘÁDANOSTI
Růst uspořádanosti x destruktivní chaos
Základním měřítkem uspořádanosti (harmonie) je efektivita vynaložené energie. Každý záměr je navrhován a realizován s tím cílem, aby stav po změně umožňoval dosahovat stejného výsledku s vynaložením menšího úsilí, nebo lepšího výsledku s vynaložením stejného úsilí pro zúčastněné i okolí. Přípustný je neutrální dopad na okolí, pokud nepůsobí disharmonicky.
Příkladem růstu uspořádanosti může být například...
vybudování kruhového objezdu na původně nepřehledné křižovatce řízené semafory. Všimněte si, že se přitom snížila regulace systému a zvýšila autonomie a odpovědnost účastníků. Dalším příkladem může být mezinárodní smlouva upravující obchodní vztahy, pokud zjednodušuje administrativu, omezuje bariéry a je spravedlivá pro všechny účastníky.
Negativním příkladem může být například EET. Zde stát zasahuje kvůli svému pohodlí a cílům (byť oprávněným) zcela nepřiměřeně do podnikání živnostníků a malých firem. Ze svého pohledu stát zvýšil uspořádanost u sebe, ovšem na úkor výše uvedených subjektů, kterým vytvořil zbytečné náklady a bariéry pro podnikání. Celkový efekt je negativní.
Dalším negativním příkladem může být mezinárodní politika velmocí, když je založena na jednání z pozice síly, vydírání, nátlaku, manipulace, vměšování atd.
2. KRITÉRIUM INVESTICE
Před sklizní je třeba sít x chci všechno hned
Každý záměr je plánován a realizován s vědomím, že výhody v kvalitativním i kvantitativním smyslu jsou výsledkem opakovaně vynakládaného úsilí vedoucího k postupnému růstu uspořádanosti a získaných kvalit, nikoli vstupním požadavkem. Výhody neplynou zúčastněným na začátku realizace, ale až po úspěšném rozvinutí záměru.
Kritérium investice bychom stejně tak mohli nazvat...
kritériem “odpovědného vyhodnocování rizik” s vědomím, že “bez práce nejsou koláče”. Vychází z poznání, že získání výhod stojí na konci, nikoli na začátku opakovaně vynakládaného úsilí o postupný růst uspořádanosti, přičemž pozitivní efekt není automaticky jistý. Jinak řečeno, růst uspořádanosti a odměna za něj může být pouze výsledkem plánované, systematické práce a směrovaného úsilí, vyžadující růst znalostí a dovedností.
Příkladem budiž investice do solárních panelů na rodinném domku. Zde zvažujeme minimálně ekonomický rozměr investice a její návratnost, přičemž klíčovými nejistotami jsou budoucí cena energií, počasí a reálná účinnost článků v delším časovém horizontu. Výši investice lze posoudit až na základě znalostí technického charakteru, například únosnosti střešní konstrukce, orientace střechy, napojení na interní rozvody, možnosti akumulace atd. Nekalkulovatelnou složkou rozhodnutí o investici je také bezpečnostní pohled. V případě dlouhodobějšího výpadku proudu bude mít investor napájení pro alarm, čerpadlo vody ze studny, lednici…
Příkladem špatné investice na celospolečenské úrovni může být stav obranyschopnosti ČR, kde kapacity, schopnosti a možnosti armády, stav připravenosti území a obyvatelstva do značné míry neodpovídají bezpečnostním rizikům, kterým je země vystavena.
Dalším příkladem špatné investice byla intervence ČNB do oslabení kurzu koruny, která možná měla krátkodobě pozitivní efekt na HDP, ale dlouhodobě podpořila nastavení naší ekonomiky v trendu země “montérů a skladníků”.
3. KRITÉRIUM ZPĚTNÉ VAZBY
Účinná zpětná vazba x absence či neúčinnost zpětné vazby
Každý záměr je plánován a realizován tak, aby maximalizoval účinnost kontrolních a regulačních mechanismů (rychlost účinku zpětné vazby, srozumitelnost zpětné vazby, povinnost reakce na zpětnou vazbu…). Není možné zajistit stabilitu, pokud jsou kontrolní mechanismy nedostatečné.
Pojem zpětné vazby můžeme stejně tak nazvat kontrolním...
či korekčním mechanismem. Žádný systém, od jednoduchých až po ty vysoce komplexní, se bez zpětné vazby neobejde. Auto bez brzd? Letadlo bez výškoměru nebo s výškovým kormidlem reagujícím až za 5 minut? Zpětná vazba je nutnou podmínkou stability každého systému.
To, co je zcela zřejmé a funkční v technice a třeba v managementu firem, při řízení společnosti selhává tak často, že to vede k otázce, zda to není záměr. To vytváří následující potřebu/požadavek: “Každý záměr plánovat a realizovat tak, aby maximalizoval účinnost kontrolních a regulačních mechanismů (rychlost účinku zpětné vazby, srozumitelnost zpětné vazby, povinnost reakce na zpětnou vazbu,…). “
Krásným příkladem je (ne)odvolatelnost politiků. Pokud si tedy již hrajeme na demokracii, argument politiků “potřeby času a klidu na práci” neobstojí. Co když udělají nebo se chystají udělat rozhodnutí, které nás zavleče do nesmyslné války, zadluží nás na generace, zbaví nás zbytků soběstačnosti či způsobí ekologickou katastrofu? (Nastavení konkrétního řešení samozřejmě nemusí být vůbec snadné a jednoduché). Současná reakční doba (nejčastěji 4 roky) je pro jakoukoli korekci nesmyslná. Pokud občané takovou možnost nemají, přichází v kritických situacích na řadu metody, které od určitého okamžiku nemohou přinést nic dobrého. Výsledek je těžko napravitelná polarizace společnosti, násilí, ekonomické škody, atp.
Jiným příkladem nevyužité možnosti zpětné vazby s vážnými důsledky na bezpečnost v Evropě může být kauza Skripal. Zde došlo, absolutně bez důkazů a vyšetřování, k označení viníka (Rusko), kde britská vláda byla policií, státním zástupcem i soudcem v jedné osobě. Místo toho, aby další země požadovaly důkazy, procesní čistotu a řádné vyšetření, přidaly se okamžitě k vyhoštění diplomatů na základě “důvěry” a tím eskalovaly napětí mezi Ruskem a zeměmi EU a NATO.
Je to opět ukázkový příklad selhání kontrolního mechanismu, kde chování významného člena Aliance (jaderné mocnosti Velká Británie) s velmi nebezpečnými důsledky bylo místo odsouzení ostatními členy Aliance tolerováno a dokonce podporováno, i když došlo ke zjevnému porušení čl. 1 smlouvy o NATO.
A posledním příkladem budiž absence možnosti u soudu napadnout rozhodnutí místního či městského zastupitelstva (tzv. aktivní občanská legitimace). Argumentuje se rizikem zahlcenosti soudů, existencí různých “kverulantů” a rizikem blokování rozhodnutí, která jsou důležitá či nesnesou odkladu.Tyto argumenty je jistě potřeba vzít v potaz, ale kvůli zmíněným potížím nelze blokovat onen korekční mechanismus jako celek. V případě dobré vůle by se jistě našel způsob, který by omezil kverulanství, a přitom nechal občanům možnost bránit se případným pochybením či vědomým porušením zákona ze strany zastupitelstva obce.
4. KRITÉRIUM ODPOVĚDNOSTI
Odpovědná svoboda x svoboda bez odpovědnosti
Každý záměr je plánován a realizován tak, aby byla nastolena či zachována rovnováha mezi svobodou a odpovědností. Čím vyšší bude poskytnuta svoboda či pravomoc, tím vyšší musí nést držitel této svobody/pravomoci odpovědnost, tj. tím vyšší jsou sankce za její zneužití.
Jedním ze základních aspektů Přirozeného řádu...
je „odpovědná svoboda”, tedy neoddělitelnost svobody od odpovědnosti za užití této svobody. V určitém slova smyslu se lze dívat na dějiny jako na sled událostí, kde soupeřící skupiny se pro sebe snaží získat co nejvíce svobody při co nejnižší odpovědnosti.
Smysl pro odpovědnost by měl být vštěpován systematicky již při výchově dětí. Jenže: z psychologického pohledu je v populaci poměrně dost lidí, kteří omezují vlastní svobodu, aby se vyhnuli odpovědnosti (příklad: spokojení třicátníci v „mamahotelu”).
Dotýkáme se tedy naprosto zásadního tématu: společnost, kde nejsou v rovnováze svoboda a odpovědnost a nejsou jasně vyžadovány jako klíčové hodnoty, je vnitřně štěpená na:
a) pohodlné konzumenty neodpovědnosti v rámci své omezené svobody, kteří jsou v nezdravé symbióze s
b) „pohodlnými konzumenty svobody”, kteří ale mají velkou tendenci vyhýbat se odpovědnosti.
Příkladem takovéto nezdravé symbiózy je vztah nespokojeného zaměstnance, který se neozve proti špatným pracovním podmínkám, a zaměstnavatele, který této situace zneužívá. Ani jeden z nich si neuvědomuje, že takový přístup dlouhodobě ani jedné straně nepřináší nic dobrého a je kontraproduktivní.
V politice mohou důsledky být, a často také bývají, daleko vážnější. Neodpovědný politik může způsobit miliardové škody, mít negativní vliv na zdraví populace, jeho rozhodnutí mohou mít katastrofální ekologické dopady. A ano, na konci mohou být mrtví. Hodně mrtvých. „Když zabiješ pár lidí, jsi vrah. Když zabiješ milion lidí, je to jen statistika.” V konečném důsledku není možné rozvinout plnohodnotnou demokracii, pokud podstatná část společenství není ochotna přebrat odpovědnost nejen za sebe, ale též za své okolí. Není jiné cesty.
5. KRITÉRIUM POVINNOSTI
Práva spjatá s povinnostmi x práva bez povinností
Každý záměr je plánován a realizován tak, aby byla nastolena či zachována rovnováha mezi právy a povinnostmi. Čím rozsáhlejší konkrétní práva, tím rozsáhlejší adekvátní povinnosti. Neplnění povinností znamená automaticky pozbytí příslušných práv.
Z představitelného prostoru svobodného jednání jednotlivců...
a organizací se vyděluje určitá oblast, která prostřednictvím norem společenství (státu) plně garantuje možnost určitého svobodného jednání, které se tímto stává PRÁVEM (právo založit firmu, právo na sociální dávky, právo na základní vzdělání …). Základní charakteristikou takového práva je, že s jeho využitím jsou spojeny náklady, které v nějaké podobě nese společenství (přímé náklady, potřebná infrastruktura, rizika nežádoucích důsledků, externality …). Proto je přirozené, když společenství za poskytnutá práva požaduje nejen odpovědnost v případě zneužití, ale i protiplnění v podobě odpovídajících POVINNOSTÍ.
Jedním ze základních aspektů Přirozeného řádu je tedy faktická neoddělitelnost PRÁV a POVINNOSTÍ. Smysl pro rovnováhu mezi právy a povinnostmi by měl být vytvářen systematicky již při výchově dětí.
V současnosti je nerovnováha mezi právy a povinnostmi jedním z nejsilnějších signálů nemocné společnosti. Využití práva bez plnění adekvátní povinnosti se vždy děje na úkor někoho jiného a je tedy parazitické.
Jednoduché příklady:
zneužívání sociálních dávek, daňové podvody, odchod do zahraničí za lepším ihned po dokončení studií, firmy tvoří hodnotu v určité zemi, daní však jinde …
V politice mohou důsledky být, a často také bývají, daleko vážnější. Podlehnutí lobbingu, korupce, zneužití moci veřejného činitele, využití tajných informací či silových složek pro cizí mocenské zájmy atd. Mohou mít řadu těch nejvážnějších důsledků:
- významné ekonomické ztráty,
- negativní dopady na životní prostředí, zdraví, bezpečnost i na životy občanů,
- v dlouhodobém kontextu mohou působit proti demokratickému řádu, svobodě a bezpečnosti občanů.
6. KRITÉRIUM RŮSTU
Rovnovážný rozvoj x disharmonický rozvoj
Každý záměr je plánován a realizován tak, aby umožňoval a podporoval kvalitativní růst všech dotčených částí i okolí, rozhodně je nesmí blokovat. Kvantitativní růst jakékoli části celku je oprávněný jen do té úrovně, do které vytváří výhody pro celek.
Neomezený růst je základním atributem ekonomické ideologie...
(skutečná věda to bohužel není). Hodnotovým důsledkem je pak vytvoření zdání oprávněnosti práva silnějšího (většího) zničit slabšího téměř jakýmikoliv prostředky a práva růst nad jakékoli meze. Je to legitimizace boje, která má eufemistické vyjádření “soutěž”. (Čímž nechceme říct, že je na škodu jakákoliv soutěž – viz dále).
Přitom najít správný pohled na růst a soutěž není žádná “raketová věda”. Stačí se podívat okolo sebe, do přírody.
Každý organismus v přírodě dorůstá určité, pro něj i okolí optimální velikosti, která definuje množství vyměňované energie a vytváří dokonale funkční, energeticky rovnovážný, “bezodpadový” a stabilní systém přírodního prostředí (biotopu). To je předobraz stavu, o který bychom měli usilovat.
I ve společnosti existuje hranice, kdy další růst nějaké entity není prakticky možný jinak, než na úkor okolí – tedy parazitickým způsobem.
Obdobně je tomu s bojem (soutěží). Představte si lví nebo vlčí smečku, která má za cíl zvětšovat své teritorium nad meze potřebné k vlastní obživě.
Jednoduché příklady boje:
nepřátelské převzetí firmy, dumpingové ceny likvidující konkurenci, lobbing ve svůj prospěch, blokování vstupu na trh, průmyslová špionáž ale také nepřiměřená patentová ochrana… (viz kritérium sdíleného poznání).
Adorace růstu je ideologickou základnou současné verze globalizace postavené na principu “jeden prsten vládne všem”. Je hlavní příčinou současného stavu.
Důsledky jsou velmi vážné: pracující chudoba, chudnoucí nekonkurenceschopné regiony a státy, existenciální nejistota nemající opodstatnění, sociální napětí,
v některých zemích hlad, nemoci války…
Hájit právo na (neomezený) růst je ve skutečnosti aktivace boje a posilování principu “člověk člověku vlkem”.
7. KRITÉRIUM SOUNÁLEŽITOSTI
Sounáležitost x parazitický individualismus
Jednání jednotlivce i skupin je vedeno vědomím vzájemné závislosti a potřeby dělby práce. Neméně důležité je vědomí spoluodpovědnosti při tvorbě kvality životního prostředí a vytvářeného „kolektivního osudu“. Jednotlivec, skupina i společenství jsou stejně důležití.
8. KRITÉRIUM ROVNOCENNOSTI
Rovnocennost všech částí celku x utlačování částí celku
Jednání jakékoli řídící části celku je založeno na rovnocennosti všech řízených podsystémů (částí). Řídící část celku je povinna zajistit vhodné podmínky pro všechny části systému a nesmí využívat svého postavení k parazitickému chování.
9. KRITÉRIUM SPOLUPRÁCE
Spolupráce a otevřená komunikace x boj a blokování komunikace
Základním principem jednání jsou spolupráce a přirozená a otevřená komunikace. Soutěž je pro společenství přínosná jen tehdy, když jsou stanovena a dodržována pravidla, která umožňují proharmonický rozvoj všech zúčastněných i okolí, tj. při splnění všech kritérií Řádu.
10. KRITÉRIUM SDÍLENÉHO POZNÁNÍ
Sdílení poznání x zneužití moci na základě znalostí
Jakékoli poznání a znalosti jsou všeobecně k dispozici celému společenství. Získané znalosti a jejich materiální podobu je možné chránit pouze po tu dobu, než se vložené investice vrátí v přiměřené míře. Nelze uplatňovat moc a parazitovat na druhých na základě vyšších znalostí.
11. KRITÉRIUM OPRAVDOVOSTI
Získávání zkušeností a tvorba x stagnace a imitace
Jednotlivec i skupina jsou odpovědní za vytváření optimálních podmínek pro růst skrze získávání zkušeností svých i svěřených osob, a to i ve formě podpory tvořivosti. Člověku není dána pravomoc trvale omezovat sobě ani jiným tvořivost a získávání zkušeností, a to včetně obsahu, rozsahu i hloubky prožívání.
12. KRITÉRIUM HÁJENÍ ZÁJMŮ
Schopnost hájit své zájmy x bezbřehá tolerance
Celek (jeho řídicí část) je povinen sjednat nápravu, pokud nějaká část celku působí dlouhodobě destruktivně proti jeho zájmům, a to v takovém rozsahu, aby byl celek zachován a umožnil se mu další rozvoj. Z pohledu jednotlivce a skupin jde o proces učení se chránit své zájmy a bránit se destruktivním záměrům.